Žádné ohňostroje, jen vnitřní plamen

hudební novinky
Tomáš Kerle

Kanadští nadžánroví alchymisté Souljazz Orchestra se vracejí na křídlech nové desky v plné síle.

V pořadí šestý zářez v diskografii této nezastavitelné ottawské smečky v čele s hudebním archeologem Pierre Chrétienem nese příznačně název Inner Fire. A skutečně, uvnitř této žánrově těžko zařaditelné formace se vždy vaří, peče a smaží z mnoha chutných a často i polozapomenutých hudebních ingrediencí. Konečný výsledek pak sice chutná povědomě, ale díky jedinečnému talentu a zápalu všech hudebníků přesto vždy originálně a lahodně. Takže opět nastal čas svátečně prostřít, neboť je tu další nášup...

[[{"type":"media","fid":"1492","attributes":{"id":"styles-0-0","class":"styles file-styles large"},"view_mode":"default"}]]

Jestliže se skvostné album Rising Sun (2010) věnovalo především zprostředkování spirituálního afro-jazzového zážitku a poslední deska Solidarity (2012) zase s nebývalou razancí míchala africkou hudbu s latinou, brazilskými rytmy a reggae, tak nový zářez stojí někde mezi dvěma zmíněnými polohami. Kontemplativnější odstíny zde zastupuje například píseň As the Crow Flies, která reprezentuje všechny silné stránky Souljazz Orchestra - filmovou atmosféru, hřejivý analogový zvuk a tepající groove. Kingdom Come zase připomíná lehce psychedelickou hudbu etiopského vibrafonisty Mulate Atatkeho, a první oficiální singl Celestial Blues je svébytnou funkovou coververzí poměrně málo známé sedmdesátkové avant-soulové pecky od Garyho Bartze. Co se týká prvních dojmů z desky, mohu zatím konstatovat, že paradoxně z Inner Fire sálá o něco méně ohně z jeho předchůdce. Na druhou stranu však tentokrát koncept alba drží svou náladou více pohromadě a vytváří hudební příběh, kterému se jen těžko odolává.

www.souljazzorchestra.com