Tanec silných mužů

fenomén
David Oplatek

Dunumba je tradiční slavností etnika Malinke, jejíž kořeny jsou v severovýchodní Guiney.

Slovo dunumba (můžete se setkat s různými přepisy, jako doundumba) má několik významů. Je to označení největšího basového bubnu – dundunu, přípona ba potom znamená velký. Také to je název první kapely v České republice, která zde začala hrát západoafrické rytmy na tradiční nástroje. Hlavně to ale znamená druh tance, kterému se rovněž říká „tanec silných mužů“.

Tento tanec je velice populární v horní Guiney, a to v regionech Kankan, Siguiri a Kouroussa, ale kořeny jsou s největší pravděpodobností v kantonu Hamanah v Kourousse. Podle pověsti se princ Imouraba Keita, bratr legendárního krále Soundjaty Keity (žil v letech 1217-1255), usadil na levém břehu řeky Djoliba, v té době obývané rody Camara a Condé. Postupně rozšířil malou vesničku jménem Kouroussa (nesoucí jméno podle říčky, která jí protékala) a následně založil království Hamanah. Během sedmi let úspěšné a spravedlivé vlády se mladý princ stává miláčkem svých poddaných, oblíbený je hlavně díky osobní účasti na polních pracích a tradičních oslavách.

Kouroussa má osm duchů -* Samakoro*, Bourakoudou, Koundan, Selinetou, Wassa, Bouratansan, Kobla, Rouhourou - jež ochraňují vesnici. Tito duchové jsou bráni jako nadřazené bytosti, „jež nás vidí, ale my je nikoli“, a které dohlížejí a dávají pozor na bytosti slabé a nedokonalé - místní obyvatelstvo.

Jelikož si tito duchové mladého prince velmi vážili, dostal od nich darem tanec, jenž do té doby nikdo neznal. Je jím Dunumba. Dunumba je základní zvuk, který vychází z hudebního nástroje, vyrobeného z dutého části kmene stromu, na každé straně potažené kravskou kůží, vydávající hluboký a těžký zvuk.

Těchto osm duchů pověřilo své děti, aby představili tento nový tanec, ale ani tyto děti - bytosti není možné zahlédnout. Můžeme spatřit taneční kroky (části nohou) a hudební nástroje, ale nikoli ty, jež tancují a hrají. A tak stařešinové z vesnice bdí od západu do východu slunce s nadějí, že tyto tančící bytosti spatří. Samakoro je název kopce, jenž je místem, které obývá jeden z duchů nesoucí stejné jméno. Právě vrchol tohoto kopce, je místem, kde stařešinové poprvé spatřili kroky Dunumby - nevidí tanečníka, jen jeho nohy od chodidel po bedra. Stařešinové řekli princi: „Jedná se o rytmus elegantní a kroky vznešené, ale neuvidíš umělce. Chceš li je spatřit, požádej jako princ bohy Mandingů“. Poté, co tak princ učiní, naskytne se mu možnost spatřit tanečníky, ale jen jemu a nikomu jinému. Princ se pak obrátí se ke svému, aby jim ukázal a předvedl, co viděl. Díky princi tak mají i ostatní možnost poznat tento tanec. Tak tedy vznikla Dunumba v Kourousse.

Tolik tedy říká legenda o vzniku tohoto tance. Jak již sám název napovídá, tento tanec tančili původně pouze muži. V tradiční společnosti Malinků byli muži rozděleni do skupin podle svého věku (kare). Při slavnosti Dunumba si jednotlivé skupiny mezi sebou určovaly, často násilně a krvavě, kdo je nejsilnější. Každá z těchto skupin měla svého vůdce, který měl určitá práva a povinnosti.

Slavnost dunumba se vždy odehrává na místě ve vesnici, kterému se říká Bara. Bara je vlastně náves, v jejímž středu je velký strom, většinou mangrovník. Nejsilnější skupina mužů ve vesnici se nazývá Barati. Jedině Barati mají tu pravomoc řídit celou slavnost a vždy tancují jako první. Bez jejich svolení nesmí žádná z dalších skupin začít tančit. Všichni tanečníci (nejen Barati) mají na hlavě čelenku a na sobě dlouhé barevné kalhoty. V jedné ruce drží sekyrku (gende) a v druhé ruce bič z hroší kůže (manimfosson).

Ostatní skupiny mají různá jména podle svého věku (baradogono – chlapci, baratingi - mladíci) a na Bara přicházejí poté, co Barati dotančí svůj úvodní tanec. Když si některý z mladších chlapců přeje přidat se ke skupině starších, opustí svoji řadu a tančí dozadu směrem ke skupině, ke které se chce připojit. Když se dostane až k vůdci této skupiny, ten na něj zakřičí „Cesta!“ a chlapec mu odpoví slovy „je vyznačena vzadu“. Poté následuje vzájemné mrskání bičem, které vede buď k přijetí nebo nepřijetí chlapce do skupiny starších. I celá skupina se může rozhodnout, že sesadí současné Barati z trůnu a vyzve je na souboj. Pokud zvítězí, stanou se novými Barati.

Tradičních rytmů, které patří do této rodiny, je okolo 20. Jména těchto rytmů pocházejí podle místa svého vzniku, podle jmen lidí, které mají představovat nebo jímž jsou věnována nebo podle charakteristiky jejich struktury. Tak např. rytmus Konowule je pojmenován podle muže, který byl dle pověsti velice bohatý, silný a vykonal mnoho dobrých činů pro obyvatele Hamanah. Proto byl pro něj vymyšlen speciální rytmus, který nese jeho jméno. Jméno Kurabadon pak odkazuje na svatý les, který se nachází na okraji vesnice Baro. Tento les má magickou moc a přicházejí do něj lidé, kteří ho prosí, aby jim splnil různá přání – od vyléčení z těžké nemoci až po pomoc v podnikání. Bando Djei je jméno opice s bílým ocasem. Při tomto tanci si tanečníci na sebe vezmou speciální bílou obruč s bílým chocholem, který má právě symbolizovat ocas té opice. Hrudníkem pak tuto obruč rozkmitají do velké rychlosti.

Tradičně se všechny dunumby hrají v tempu andante (tedy krokem) a kensedeni (nejmenší z basových bubnů) hrají vždy stejný part. To, že se dunumby nehrají závratně rychle, však platí jen pro oblast, ze které pocházejí. Naopak, pokud navštívíte slavnost dunumba třeba v hlavním městě Guiney, Conakry, nebudete se stačit divit, jakou rychlostí bubeníci hrají. Nejdůležitější party každého rytmu obstarávají sangban a dundun. Buď se jedná o krátké party, do kterých muzikanti hrají mnoho variací nebo naopak o velice dlouhé rytmické úseky, které se kromě enchauffement („zahřátí rytmu“) moc nemění. Dunumby jsou dnes populární po celé Guiney a v různých obměnách hrány po celé západní Africe, byť z tradice již zůstaly pouze jednotlivé rytmy a taneční kroky.

Hamanah

V roce 1996 nahrál Mamady Keita společně s Famoudou Konatém album Hamanah, které vyšlo u společnosti Fonti Musicali. Album je věnované pouze dunumbám. Oba mistři se v jednotlivých skladbách střídají při sólování a celkově se jim skvěle podařilo zachytit jednotlivé rytmy.

Mamady Keita & Famoudou Konaté - Hamanah by Portál Afro.cz on Grooveshark

Rytmy, které jsou považovány za dunumby (v abecedním pořadí):
Bada, Bando Djei, Bolokonondo, Dunungbe, Gberedu, Kadan,
Koudindoundoun, Nantalomba, Balan-sonde, Demosoni Kelen,
Donaba, Gbunkundo, Konowule (I a II), Kurabadon, Taama,
Takonani, Takosaba

foto: Tereza Kerle (www.firedance.cz), David Oplatek