Rokia Traoré - Beautiful Africa

recenze
Tomáš Kerle

Jedna z nejvýraznějších osobností současné africké hudby přináší na novém albu hluboké emoce ve svěžím kytarovém hávu.

Rokia Traoré se nikdy nebála experimentovat. Každé album, které tato dnes skoro čtyřicetiletá malijská zpěvačka a skladatelka vydala, se vždy snažilo provázat africké a západní vlivy do neotřelého celku, v němž se její expresivní hlas plný barev mohl naplno rozeznít. Organické propojení s hudebníky z Kronos Quartet na desce Bowmboï (2003) je toho nakonec tím nejlepším důkazem. Po vydání uspěšné desky Tchamantché (2009) začalo nabídek ke spolupráci strmě přibývat. Zajímavou výzvou rozhodně muselo být skládání hudby k netradiční adaptaci Shakespearovi Desdemony od Toni Morrisona. Aby toho nebylo málo, stihla neúnavná malijská diva vystoupit rovněž v projektu Africa Express po boku basisty Led Zeppelin Paula Johnsona a nesmrtelného brouka Paula McCartneyho. Zdá se, že všechny tyto čerstvě nabyté dojmy a zkušenosti se pak rozhodla přenést do aktuální desky Beautiful Africa.

V současnosti v Paříži žijící Rokia si pro práci na nové desce přizvala britského producenta a kytaristu Johna Parishe, který stojí například za tvorbou PJ Harvey. A nutno říct, že jejich spolupráce ve výsledku funguje až překvapivě dobře. Náznaky bluesu a afrických tradic tentokrát ustoupili moderněji pojatému zvuku, kterému dominují nakažlivě tepající bicí a barvité kytarové textury v doprovodu malijské loutny n'goni.

Největší pozornost však na sebe po zásluze strhává Rokiin nezaměnitelný hlas, který propůjčuje každé písni autentický vnitřní příběh. V titulní rockově přímočaré Beatiful Africa vzdává zpěvačka hrdou poctu svému kontinentu, zatímco v písni Kouma neúnavně buduje napětí až k velkolepému finále, kde se vše točí v závrati kytarových poryvů. Subtilní N'Teri je pak důkazem neuvěřitelné vokální hravosti a práce s dynamikou, jakoby zde zpěvačka při západu Slunce s radostí i smutkem v srdci proplouvala svými vzpomínkami. Texty jsou většinou zpívané v jazyce bambara, tu a tam, jako například v naléhavé Mélancolie se objeví francouzština a dokonce na závěr desky tu v písni Sarama uslyšíme i anglicky zpívanou poctu africkým ženám.

Album Beautiful Africa je možná tím nejpřístupnějším, co Rokia za svou bohatou uměleckou dráhu nahrála. I přesto tu chybí jakákoli prvoplánovost či podbízivost. Zůstává jen silná hudební vize vyzrálé hudebnice, která kdesi na pomezí mezi Afrikou a Evropou vytváří z široké palety emocí vlastní hudební styl.

Rokia Traoré - Beatiful Africa

[[{"type":"media","fid":"1143","attributes":{"id":"styles-4-0","class":"styles file-styles thumbnail"},"view_mode":"file_styles_thumbnail"}]]
Tracklist: Lalla, Kouma, Sikey, Ka Moun Kè, Mélancolie, N'Téri, Tuit Tuit, Beautiful Africa, Sarama
Vydavatel: Nonesuch Records
Vydáno: 9. 4. 2013