Mulatu Astatké a Criolo se sešli v Londýně

reportáž
Anna Mašátová

Etiopský hudebník Mulatu Astatké není pro Čechy již úplně neznámý. Poprvé jsme měli možnost ho spatřit před rokem na festivalu Respect, maestro se však těší dobrému zdraví a stále koncertuje po celém světě. Jeho druhým domovem je Anglie, kde v mládí studoval a kam se i často vrací. Přinášíme vám reportáž z listopadového dvojkoncertu Astatkého společně s brazilským rapperem Criolem, který zaštítil London Jazz Festival.

Jeden lidský život je příliš krátký na to, abyste poznali všechna londýnská zákoutí, a o čtvrti Camden to platí dvojnásobně. Kdo se odtrhne od lákadel tamějšího tržiště, nalezne honosnou budovu bývalého Camden theatre, kde dnes sídlí hudební klub KoKo. Od otevření divadla roku 1900, se zde vystřídalo i kino, či studio BBC. O slavná jména, která se na zdejším pódiu vystřídala není nouze – od Christiny Aguilery,  My Chemical Romance, Tiny Turner, dEUS, přes Bee Gees, Marillion, Madonnu, Prince,   Devendry Banharta, Oasis,  Queens of the Stone Age,  The Wedding Present,  Radiohead až po natáčení klipu Because I want you skupiny Placebo.

Přepychový rudo-zlatý interiér s balkónky, výklenky a bezpočtem dekorací, zdvihající se až do nedohledna, vás na chvíli připraví o hlas a jen v němém úžasu uvažujete, zda jste se neocitli v kulisách filmu Moulin Rouge. Prostor se toho večera naplňoval jen zvolna, ale venkovní fronta táhnoucí se přes celou ulici dávala tušit, že bude vyprodáno.  Příchozí rozehříval  DJ s vydařeným setlistem reggae a africké hudby, úderem osmé však na pódium vběhla Astatkého osmičlenná doprovodná kapela.

Devětašedesátiletý hudebník byl přivítán ohlušujícím potleskem, ostatně Anglie a Astatké patří k sobě. Maestro na ostrově studoval poté, co byl v šestnácti letech poslán rodiči na střední školu do Walesu. V listopadu zavítal do Londýna nejen jako muzikant, ale i diskutující na konferenci o hudebním přínosu Etiopie světu, pořádané Royal geographical society. Aplaus ho provázel po celý zbytek večera, obzvláště pokud zazněla některá z melodií soundtracku k filmu Broken Flowers, díky kterému objevila Astatkého i mladší generace posluchačů. Jeho nadčasovým a bezchybně ztvárněným skladbám se ostatně odolává těžko, stejně jako jejich věčně usměvavému tvůrci. Jednou z nejkouzelnějších chvil večera byl začátek Yekermo sew. Zšeřelý sál začaly pomalu zaplňovat tóny vibrafonu spolu s tichounkým Astatkého zpěvem, který vzápětí vystřídaly perkuse Richarda Bakera, aby mohly posléze zvolna nastoupit dechy.

Druhá půlka koncertu ukázala, kolik neuvěřitelné energie v sobě celá skupina má. Dominantní roli hrály dechy, tedy saxofonista James Arben a trumpetista Byron Wallen. Stačilo zavřít oči a měli jste mnohdy dojem, že kolem vás probíhá stádo troubících vyplašených slonů. Ani ostatní hráči se nenechali zahanbit, a navzájem si nechávali dost prostoru na sóla. Nelze tak nepřipomenout kontrabasistu Johna Edwarda, při jehož zběsilé hře ustoupili ostatní na stranu a nechali ho pouze s doprovodem bubeníka Toma Skinnera. Celý sound kapely dotvářel cellista Danny Keane a klávesista Alexander Hawkins.  Kromě zmíněných proslavených kusů, zazněla třeba latino The Way to Nice či Motherland, a i když je Astatkého kapela složená z o generaci mladších muzikantů, na „otci etio -jazzu“ nebyl věkový rozdíl téměř znatelný.

Devadesátiminutový set vystřídal rozhněvaný mladý muž z Brazílie Criolo. S jeho nástupem se proměnilo i složení prvních řad, které zaplnilo mladší publikum. Šestatřicetiletý rapper, vlastním jménem Kleber Gomez, vyrůstal na periférii v Sao Paula v nepředstavitelně chudých podmínkách. Živil se čím se dalo, doplňoval zboží v supermarketu, prodával oblečení jako podomní obchodník a pozoroval zoufalý život lidí na předměstí. Texty o narkomanech, vraždách a násilí z něj udělaly mluvčího své generace, což bylo zřejmé i v Londýně – slova znali návštěvníci zpaměti a bylo vidět, že jej až bezmezně obdivují.

Stejně jako Astatké, i Criolo čerpá z mnoha hudebních odvětví jako reggae, samba, jazz, soul, afropop i R&B. Pokud si chcete udělat lepší představu, vřele doporučuji jeho album No Ná Orelha, které vyšlo roku 2011. Brazilský básník působil jako šelma v kleci – celou hodinu běhal neklidně ze strany na stranu se zachmuřeným výrazem v obličeji a jeho občasné taneční kreace by mu mohl závidět i Matěj Ruppert. Ovšem i on měl za zády vynikající kapelu a jako stín i rappujícího Dj Dan Dana.

Criolo  a Astatké nebylo náhodné spojení. V létě 2012 odehráli společně hned několik koncertů, vrcholem  večera se tak staly dohromady zahrané Criolovy písně. Výjimečné mezikontinentální setkání uspořádala agentura 2for the road Productions v rámci londýnského jazzového festivalu.

(Mulatu Astatké + Criolo, 18. listopadu 2012, KoKo, Londýn)