Mamady Keita - nejznámější djembefola

profil
David Oplatek

Portrét legendy západoafrické tradiční hudby, která jako jedna z prvních představila hru na djembe i západnímu publiku.

Mamady Keita je patrně celosvětově nejznámějším djembefolou. Slovo fola znamená hráč a tímto termínem se označují hráči, kteří tomuto bubnu zasvětili svůj život. Mamady začal jako jeden z prvních vyučovat v Evropě a Spojených státech a přispěl tak k velké popularitě jak djembe, tak celé západoafrické hudby. Pojďme se podívat, jaké jsou podrobnosti o životě muzikanta, pro kterého se ujaly přezdívky Mamady „Nankama“ (Mamady-který-se-pro-to-narodil) a „Balandugudjina“ (Ďábel z Balandugu).

Dětství

Mamady Keita se narodil v roce 1950 ve vesnici Balandugu na severovýchodě Guiney. Tato vesnice se nachází v regionu Wassolon, v blízkosti řeky Fé. Balandugu je malá a tichá vesnice, jejíž obyvatelé se živí převážně jako farmáři. Ženy se rovněž věnují v obchodu s ovocem, látkami a dalším zbožím. Toumany Keita, otec Mamadyho byl lovec a také fida tigi – pěstoval rostliny, kterými léčil. Jeho matka chtěla znát, k jakému osudu je předurčeno dítě, které nosí. Šla proto za věštcem, který jí sdělil, že se jí narodí poslední syn: "Musíš podpořit své dítě v činnosti. která jej bude bavit a v níž bude vynikat. Pokud se tak stane, jeho sláva se rozšíří po celé zemi."

Jakmile se malý Mamady naučil lézt, otáčel si všechny hrnce a pánve, které doma měli a bouchal do nich. „Můj syn tedy bude djembefola“, řekla si jeho matka a nechala pro syna vyrobit buben odpovídajících rozměrů. Velice brzy začal Mamady překvapovat posluchače svým talentem. Lidé, kteří naslouchali jeho hře, nemohli uvěřit svým uším, jak může takhle malý chlapec krásně hrát na buben. Mamady o svém prvním djembe vypráví: „Když mi byly dva roky, dostal jsem své první malinké djembe, které jsem stále nosil u sebe. Dokonce jsem si ho bral i do postele.“

Mamady Keita

Když bylo Mamadymu pět let, jeho rodiče ho vzali za hlavním djembefolou Balandugu, který se jmenoval Karinka Djan Condé. Karinka Condé nebyl slavný muzikant a žil jako prostý farmář. Ale byl to opravdový mistr hry na djembe, který znal tradici a také kouzla, které s hrou na djembe souvisí. "Můj mistr znal sedm tajemství djembe a zasvětil mě do nich. To pro mě byla velká čest a zároveň velká zodpovědnost.“ Mamady se při studiu hudby zajímal o vše, nejprve se naučil rytmy z regionu Wassolon, poté ostatní mandingské a poté i rytmy dalších sousedních etnických skupin.

Když bylo Mamadymu deset a pravidelně již hrál po boku svého mistra na rozličných oslavách, které se ve vesnici konaly, Guinea získala nezávislost. Když mu bylo třináct, hrál na počest příjezdu guvernéra města Siguiri a ten byl jeho hrou natolik okouzlen, že o Mamadym řekl řediteli místního baletu v Siguiri. Samozřejmě se nejedná o balet ve smyslu, jak ho chápeme my, ale je to soubor muzikantů, tanečníků a tanečnic, kteří tradiční rytmy a tance přetvořili do show.

Mamady vypráví: „Tento muž, Balanka Sidiki, byl pověřen, aby vybral muzikanty pro hudební festival v Conakry. Tak si přišel pro mě a poprosil moje rodiče, aby mě pustili. Rodičům se moc nechtělo nechat mě jít do světa, ale nakonec svolili. Pro mě to byla obrovská výzva. Nejprve jsem strávil rok v Siguiri, kde jsme se na ten festival připravovali. V roce 1964 jsem byl vybrán z 500 dalších hudebníků, abych se připojil k národnímu baletu Djoliba.“

Balet Djoliba a evropské začátky

V roce 1958 získala Guinea nezávislost a první guinejský prezident Sekou Touré chtěl propagovat guinejskou kulturu po celém světě skrz její hudbu a tanec. Vznikly tak tři soubory, které měly Guineu reprezentovat: Les Ballets Africains, Ballet National de l’Armée Populaire a Ballet Djoliba. Sám Sékou Touré si prý zval muzikanty k sobě do prezidentského paláce na přehrávky a radil jim jak udělat jednotlivé skladby ještě lepší. Diktátoři zkrátka rozumí všemu nejlépe všude na světě...

Mamady Keita Ballet Djoliba

Mamady působil v Djolibě od roku 1964 do roku 1986. V roce 1979 je jmenován uměleckým vedoucím souboru. Několikrát se skupinou objeli celý svět. V roce 1969, když mu bylo devatenáct let, vyhrál zlatou medaili na celoafrickém festivalu v Alžírsku a byl prohlášen „nejlepším africkým bubeníkem“. Mamady se po tak dlouhé době v Djolibě cítil svázán s jeho formou a toužil si rovněž vybudovat své jméno jako nezávislý muzikant. Přidal se proto k abidžanskému baletu Koteba, který vedl Souleymane Koli. S touto kapelou zůstal rok a půl absolvoval s ní dvě turné po celém světě.

Mamady Keita

V roce 1988 již začíná Mamady cestovat za hranice Afriky takzvaně na vlastní triko. Stalo se tak poté, co skupina belgických bubeníků, která zformovala neziskovou organizaci Zig Zag umožnila přivézt Mamadyho do Bruselu, aby mohl učit a vystupovat v jejich škole, která se jmenovala Repercussions. O rok později si Mamady založil vlastní skupinu Sewa Kan. Jméno odkazuje na přísloví Malinků “Ni kan tiyen, sewa tiyen. Ni sewa tiyen, kantiyen.” - "Bez hudby není radost, bez radosti není hudba.“

Kariéra v západním světě

V roce 1988 se Mamady stěhuje do Belgie, kde žije se svojí ženou Veronikou. Nejprve pracoval pro Zig Zag, než si založil vlastní úspěšnou školu, kde vyučuje hru na bubny. Školu nazval Tam Tam Mandingue a otevřel rovněž pobočky v Japonsku, Spojených státech a Izraeli. V roce 1990 zorganizoval ve spolupráci s guinejským ministerstvem kultury stáž pro Evropany v Guiney.
Se svojí kapelou Sewa Kan vystupuje na hudebních festivalech po celém světě. Od roku 2003 začíná Mamady čím dál víc své aktivity přesouvat do Spojených států a v roce 2006 se stěhuje do San Diega, kde vede pravidelné kurzy. Některých jeho workshopů se zúčastňuje až 50 lidí najednou. Nahrává velké množství CD a je o něm natočeno několik filmů (viz níže). V roce 2009 vystupuje na festivalu Colours of Ostrava.

Filmografie

Poprvé se malý Mamady objevil na filmovém plátně v šedesátých letech ve filmu Africa dance s Harry Belafontem.

V roce 1991 byl natočen režisérem Laurentem Chevallierem film Djembefola (the Man Who Makes a Djembe Speak). Tento dokumentární film zachycuje Mamadyho, jak se vrací po více než dvaceti letech do Balandugu. Je to nejspíše první film, který byl o hráči na djembe natočen. Film vyhrál několik cen na festivalu dokumentárních filmů v Marseille, Amsterdamu a v San Franciscu.

Dalším dokumentem o Mamady Keitovi je japonský film Mamady Keita a 38 Little Hands. Film je to poměrně dost zvláštní – Mamady učí malé děti, Mamady hraje s japonskými bubeníky, Mamady brečí v Hirošimě a Mamady brečí při loučení. O několik let později vzniklo pokračování tohoto filmu, kde jsou čtyři japonští studenti pozváni do Balandugu, kde je Mamady učí.

Posledním filmem o Mamadym je Mogobalu z roku 1995. Ve filmu je zachycena příprava a část koncertu z Belgie, kde na jednom pódiu vystoupili Mamady Keita, Famoudou Konaté, Soungalo Coulibaly, a hráč na sabar Dudu N'Diaye Rose. Kromě těchto dokumentů natočil Mamady několik výukových DVD.

    • Hudební nahrávky
  • 1989 Wassolon
    Mamady nahrává své první album se Sewa Kan, které se jmenuje Wassolon. Na tomto albu zazní klasické rytmy v úpravách, které jsou jednoduše zkousnutelné i pro posluchače, který se nevěnuje sám aktivně africkému bubnování a tanci.

  • 1992 Nankama
  • 1995 Mogobalu
    Na albu se objeví jako hosté Fadouba Oularé a Famoudou Konate.
  • 1996 Hamanah
    Toto výjimečné album natočil s Famoudou Konatém, a jsou na něm pouze skladby patřící do rodiny dunumba – tanec silných mužů.
  • 1998 Afo
  • 2000 Balandugu
  • 2001 Mamady Léé
  • 2002 A Giate
  • 2004 Sila Laka
  • 2004 Mamady Keita Live at Couler Cafe
  • 2006 Agiate
  • 2007 Mandeng Djara
  • 2009 Hakili