Garážová hudba ze Sahary

hudební novinky
Petr Dorůžka

Města a oázy na okraji Sahary, které sloužily jako historické křižovatky karavan, jsou dodnes tavícími kotlíky jazyků i hudebních stylů. Právě v této oblasti probíhal před invazí islámských radikálů Festival au Desert.

Města a oázy na okraji Sahary, které sloužily jako historické křižovatky karavan, jsou dodnes tavícími kotlíky jazyků i hudebních stylů. Právě v této oblasti probíhal před invazí islámských radikálů Festival au Desert. Vedle subsaharských černošských muzikantů i kapel pouštních Tuaregů byli pravidelnými hosty rockeři, včetně Roberta Planta a jeho kytaristy Justina Adamse. Byl to právě Adams, který jako producent objevil pro světovou veřejnost dnes nejslavnější kapelu pouštního blues, Tinariwen. Adams vzpomíná, jak velkým překvapením pro něj byla
na jednom z prvních festivalových ročníků skupina Super Onze de Gao (alias Super 11).

Na mezinárodní trh se teď dostaly její archivní nahrávky, původně vydané jen
na kazetě. “Není to nic pro slabší povahy,” varuje Adams a zcela právem. Skupina vznikla počátkem 80. let, v sestavě měla dvě elektricky zesílené a drasticky zkreslené loutny ngoni a dvě vysušené tykve jako perkuse. Album připravil
k vydání holandský DJ Horst Timmers, známý jako MPS Pilot, archivní kazetu mu poskytla vdova po malijském kytaristovi Ali Farka Tourem.

Psáno pro Rock & Pop, 2013/7