Blitz the Ambassador - Afropolitan Dreams

recenze
Ondřej "Magič" Svoboda

Stoupající hvězda současného afro-hiphopového nebe se vrací na scénu s novým zářezem.

Blitz The Ambassador. Slyšeli jste už o něm? V Čechách stále opomíjený, ale ve světě už dávno oslavovaný autor dvou úspěšných alb, hudební inovátor, budoucnost a především žhavá přítomnost fúze hip hopu a afrických stylů, zvuků, rytmů a tak dále. To je ghanský patriot a pár dní už také otec nového alba Afropolitan Dreams. Blitz už o sobě dával vědět před deseti lety, ale počet naslouchajících byl ve srovnání se současností velice mírný. Proto by se dalo říci, že Blitze počítáme od debutového alba „Stereotype“. Předchozí album Native Sun bylo neskutečně konceptuálně propracované, africké a v nejrůznějších koutech světa i náležitě oceněné. Proto by bylo složité se srovnání těchto dvou alb vyhnout. Nové album by si možná zasloužilo zcela individuální přístup bez jakýchkoliv předsudků a očekávání, ale když bylo to předchozí doslova fenomenální, proč nenechat laťku vysoko a nesrovnávat?

Přiznám se, že jsem při poslechu Native Sun strávil několik krásných, slunečných dní u Vltavy a album na mě působilo hodně silně. Musím se tedy rovnou přiznat k neobjektivnímu, fanouškovskému přístupu a pokusit se proposlouchat se přes bariéru ve stylu „poslední album bylo stejně lepší“. Něco mi říká, že nebylo, jenom to ještě neslyším v celé kráse. Ale i na první poslech je jasné, že některé skladby jako „Love On The Run“, ve které vás jako první omráčí Nneka svým líbivým hláskem, jsou prostě hudební obdobou pohledu na první jarní rozkvetlou krajinu. Na to, abyste si oblíbili největší hitovku „Make You No Forget“, také nepotřebujete více poslechů. Hostující Seun Kuti v ní ale mohl dostat více prostoru. Naopak outro a skladby jménem „Call Waiting“ a „One Way Ticket“ se tváří jako velmi trvanlivé balíčky zvuků, ke kterým se budete moci často a rádi vracet. Není divu, že prvně jmenovanou Blitz označil jako svou oblíbenou. Ze všeho nejdůležitější však je, že se mu opět povedlo dát dohromady fungující celek, album, které dává náramný smysl, úspěšně řídit všechny muzikanty ku prospěchu tohoto celku, nic nechybí ani není navíc a fúze Afriky a hip hopu v rovném poměru zní tak přirozeně, že slovo fúze už od teď vlastně ani nepotřebujeme.

Blitz jakožto producent neustále zraje a Afropolitan Dreams je, jak už bylo řečeno, stejně jako Native Sun vytvořené s konceptem, s láskou a s africkým feelingem. Výsledek je však v mnoha ohledech odlišný. Největším rozdílem je, že Afropolitan Dreams je plné procítěných zvuků i textů a podíl skladby vs hity je tentokrát ve prospěch vyklidněného poslechu. Ne, album není jen vážné nebo smutné, a Native Sun samozřejmě nebylo málo procítěné. Prostě je jen jiná doba, na opravdu propracovaná alba s konceptem, které poslechnete od začátku až do konce, jsme už trochu zapomněli a Blitz nám jedno takové opět dopřál. Pokud jste chtěli ukrojit kolečko vinylu nebo jedniček a nul, které bude od první až po poslední skladbu plné hitovek, Blitz už na vás myslel a dal vám dokonce v pomyslné frontě přednost. Měli jste si koupit v loňském srpnu EP The Warm Up. Mohlo se tedy stát, že by fanoušek Blitze nedostal zase na nějaký ten rok zásobu hudebních pokladů? No, no, no, Dikembe!