Afropunkové rituály

hudební novinky
Petr Dorůžka

Hudba plná temperamentu, která překvapuje svou instrumentální vyspělostí a pořádnou dávkou originality. I když se nejedná o horkou novinku, rozhodně si debutový zářez brazilského tria Metá Metá zaslouží pozornost všech příznivců undergroundového proudu world music.

Brazilská hudební scéna připomíná zpomalenou vlnu tsunami, která dřív či později pohltí celý svět. Každý měsíc přicházejí nové objevy bez jakéhokoli náznaku opakování. Tím posledním je trio Metá Metá z patnáctimilionového Sao Paula. I když základem jeho hudby jsou náboženské rituály, své hudbě říkají muzikanti afropunk.

Zpěvačka Jucara Marcal před patnácti lety zkoumala nejen africké kořeny brazilské hudby, ale také obřady candomblé, které vznikly spojení katolicismu a afrického spiritismu. Tehdy založila akustické duo s kytaristou Kiko Dinuccim, a nynější skupina Metá Metá vznikla jako trio když se k nim připojil saxofonista Thiago Franca. Jejich hudba působí jako test hranice lidských možností a ukazuje, k jaké dynamice a expresi lze dojít v tříčlenném obsazení. Název alba Metal Metal je spíš poetickou metaforou nežli stylovou nálepkou: kapela nevypočitatelně střídá apokapylticky divoké i poklidné pasáže, ve dvou skladbách sestavu podpořil bývalý spoluhráč Fely Kutihio a jeden z průkopníků nigerijského afrobeatu, bubeník Tony Allen.

Psáno pro Rock & Pop