V pondělí 8. března v Malostranské besedě v Praze proběhne slavnostní zahájení festivalu HUDBOU PROTI SLEPOTĚ 2010, jehož cílem je v průběhu celého roku získávat finanční prostředky na pomoc nevidomým lidem v nejchudších zemích světa. Festival je společným dílem neziskové organizace SVĚTLO PRO SVĚT a agentury Czechblues.
Benefiční večer, jehož výtěžek bude věnován na konto organizace SVĚTLO PRO SVĚT zahájí MADFINGER (CZ), populární acid/jazz/pop band s nevidomým zpěvákem v čele. Více zde: www.madfinger.cz
Hlavní hvězdou neobyčejného koncertu bude nevidomý zpěvák a kytarista SOLO DJA KABAKO (Burkina Faso). Solo je patronem organizace SVĚTLO PRO SVĚT a jeho pražský koncert (jediný v ČR) bude součástí evropského turné na propagaci a podporu afrických projektů SVĚTLO PRO SVĚT - LIGHT FOR THE WORLD.
Vstupné: 190,- (výtěžek bude věnován na konto organizace SVĚTLO PRO SVĚT)
Předprodej zde.
Více informací na www.svetloprosvet.cz
Solo Dja Kabako
Solo Dja Kabako, vlastním jménem Koné Souleymane, se narodil 15. ledna 1974 v městečku Trechville na Pobřeží Slonoviny. Vyrůstal však v provincii Kosse na severovýchodě Burkiny Faso, odkud pochází i jeho rodina. Jeho přezdívka Dja souvisí se starou tradicí mandingues, což je směs západoafrických rytmů, podle které také jméno Koné znamená lev. Jméno Kabako používá od ohromujícího vystoupení o ramadánu v roce 1992 v městečku Nouna.
Jeho hudba je směsí západoafrických rytmů mandingues, rytmu salsy, reaggae, folku, a rytmů zouk (pozn. zouk znamená party nebo festival; původem pochází z ostrovů Guadeloupe, Martinik, Haiti, Sv. Lucie a Dominika) s texty zaměřenými na témata jako např. sociální vyloučení hendikepovaných - avšak vždy humorně podané, upravené samotným SOLO DJA KABAKEM – nejznámějším slepcem v Burkině Faso.
V roce 1994 získal první cenu v soutěži Týden národní kultury v Burkině Faso (v současnosti má již třetí ocenění v této soutěži, což je absolutní rekord). Jeho první 4 alba vydalo studio Faso Ambiente. V roce 1999 získal SOLO Národní cenu v kategorii Moderní skladby. Další dvě alba vydalo studio Seydoni Production. Po těchto posledních dvou albech se Solo stal úspěšným zpěvákem na mezinárodní úrovni.]]>
2. 3. 2010, klub: 2 Patro , Praha 1, 19:30MOHAMED BANGOURA je mistr bubeník pocházející z Guiney v západní Africe, která je kolébkou hry na djembe a tance. Svými neuvěřitelnými bubenickými dovednostmi ale i zasvěcením, patří mezi světovou bubenickou elitu. V současné době žije v Sydney kde učí hru na africké bubny a tanec a také vystupuje se svou kapelou Mohata, zároveň se každým rokem vrací do Afriky, kde pořádá intenzivní výukové pobyty.
Vydal několik vlastních alb a instrukčních DVD, spolupracoval s renomovaným souborem Percussion De Guineé a dalšími národními soubory v Guiney, založil školu bubnování a tance Djembe Kan , která působí v Austrálii, na Novém Zélandě, v Japonsku, Číně i v Evropě.
Více Info o na www.djembekan.net
Kdy: úterý 2. 3. od 19:30
Kde: klub: 2 Patro, Dlouhá ul. 37, Praha 1, (vchod ve dvoře)
Vstupné: 80 Kč
Klub 2Patro Je nově otevřený, úžasný prostor v centru Prahy, nedaleko klubu Roxy. Kapacita 2patra je okolo 250 lidí. Je tam veliký sál s pódiem, bar a místnost k sezení. Kvůli nočnímu klidu, živá hudba končí ve přesně ve 22h, koncerty tedy začínají ve stanovený čas.
Adresa klubu 2Patro je: Dlouhá ulice č.37, Praha 1. Vstup je ze dvora po schodech nalevo, klub najdete ve …? Patře
]]>
Cílem výstavy zaměřené na Etiopii s přesahem do okolních afrických zemí je oslovit jednak odborníky a současné studenty, kteří by se mohli zapojit do odborné práce v Africe, jednak širokou veřejnost, aby získala praktickou představu o využití vědy v rámci pomoci či spolupráce s Afrikou.
Výstava poukazuje na vybrané aktuální problémy daného regionu a představuje některé výzkumné aktivity bývalých absolventů Sekce geografie Přírodovědecké fakulty UK , které přispívají k jejich řešení. Zároveň je připomenuta historie česko-etiopských vztahů a mezinárodní spolupráce.
EtiopieEtiopie se na výstavě představuje jako venkovský stát s nízkou úrovní urbanizace. Mění se ale tento stav? Jaká je úroveň bydlení v hlavním městě Addis Abebě? Jaké jsou dopady vnitřní a mezinárodní politiky Etiopie na vývoj celého širšího regionu? Jak se projevují klimatické změny v Etiopii? Jaké riziko z hlediska zemětřesení a vulkanismu představuje pro místní obyvatele přítomnost rozhraní tří litosférických desek? Proč v daném regionu ubývá voda a do jaké míry se na této skutečnosti projevuje lidská činnost? Nejen na tyto otázky odpovídá výstava věnovaná Etiopii a okolním státům. Vedle map a statistických údajů zde návštěvníci najdou zajímavé výsledky výzkumů, jimž se věnují geografové.
Demografické analýzy ukazují, že pro Etiopii je charakteristická pravidelná struktura progresivního typu s širokou základnou nejmladších věkových kategorií. Pokud by v budoucnu pokračoval trend poklesu plodnosti a zlepšování míry úmrtnosti, mohla by se v příštích desetiletích věková struktura změnit. Podrobně je přiblížen zdravotní stav obyvatelstva a rozšíření hlavních nemocí.
Návštěvníky zaujmou jistě jak výzkumy plameňáka malého, jehož migrace a hnízdění byly pozorovány v oblasti východní Afriky, tak i poznatky o specifických etiopských národech a etnikách.
Tematické panely vznikaly většinou na základě vlastních odborných vědeckých analýz, doplněných množstvím barevných originálních fotografií z Afriky.
Nedílnou součástí expozice je i představení výzkumů a konkrétní pomoci, na nichž se podílejí v rámci činnosti obecně prospěšných společností někteří absolventi Sekce geografie Přírodovědecké fakulty UK. Jedná se zejména o aktivity organizace Člověk v tísni v problematice vzdělávání etiopských dětí a aplikaci protierozních opatření včetně obnovy lesa. Organizace ENKI se zabývá zejména hodnocením změn ve vegetačním krytu a hydrologickou bilancí v souvislosti s realizací mezinárodního projektu BOMASA zaměřeného na zavádění místního klecového chovu ryb. Ten by pochopitelně mohl pomoci řešit složité otázky sucha a hladomoru v oblasti.
EtiopieVýstava poukazuje také na historii a současnost česko-etiopské spolupráce. Zvláštní pozornost je věnována počátkům česko-afrických vztahů, a to českým františkánským misionářům v Etiopii.
Exotická, prosluněná, ale i smutná a alarmující je výstava ETIOPIE - Pojďme spolu bádat v Africe. Spojuje teoretickou a aplikovanou vědu a originálním pohledem na pomoc rozvojovým zemím, jež nechce do Afriky jen bezhlavě přesouvat finanční zdroje, ale chce dát Afričanům návody k samostatnému řešení jejich problémů. Tato pomoc chce především inspirovat a povzbudit mladší vědce k možnostem nových výzkumů, které se v této oblasti nabízejí.
Výstava je umístěna v předsálí Geografické knihovny PřF UK (Albertov 6, Praha 2, 128 43, 2. patro) a je možné ji navštívit od 20. 1. 2010 do 10. 4. 2010 (otevírací doba: pondělí - pátek 9:00 - 17:00). Vstup volný. Výstavu je možné zapůjčit dalším knihovnám, školám, či vzdělávacím institucím.
Celkové informace o výstavě Vám poskytne za kolektiv autorů RNDr. Zdeněk Kliment, CSc. (e-mail: kliment@natur.cuni.cz, telefon: +420 221 951 374), k jednotlivým tématům pak samotní autoři.
Informace o provozu či zapůjčení výstavy podává PhDr. Eva Novotná (e-mail: novotn48@natur.cuni.cz, telefon: +420 221 951 355)]]>
autor článku: Lamya Kourdi
Skupina Tartit vznikla v dobách rebelských válek tuaregů s Malijskou vládou v utečeneckém táboře. Hudba pro Tuaregy není zdrojem obživy, ale součástí jejich života a identity, která žije svobodně a nezná hranice.
V utečeneckém táboře také byli objeveni pro západní svět, a to jednu belgičankou, která dostala nápad, že by některé ženy mohly vystupovat na festivalu „Voix des Femmes“ (Hlasy žen) v belgickém Liège. Poprvé se tak spojilo několik žen, které se do té doby volně sdružovaly okolo griota Amanoua, a zformovaly skupinu Tartit. Ostatně slovo Tartit můžeme přeložit jako spojení.
U těchto nomádských kmenů hrají ženy na buben zvaný timba, tleskají a zpívají zatímco muži hrají na tří- nebo čtyřstrunnou loutnu zvanou tehardent. Během svého patnáctiletého účinkování přidali do svého repertoáru i elektrickou kytaru, díky níž jejich hudba získala přídech „Desert Blues“, styl, který nacházíme třeba u Ali Farky Tourého, Tinariwen nebo Oumou Sangaré.
Tartit v rámci cyklu Respect Plus vystoupili ve středu 17. února v Paláci Akropolis. Příležitost poslechnout si tuto skupinu jsme si nenechali ujít ani my.
Na pódiu sedělo na zemi pět žen a čtyři muži oblečeni do dlouhých vznešených hábitů, ovšem tváře měli zahalené pouze muži. Ze všech účinkujících byla doslova cítit Sahara, klidná a tichá, zato plná energie. Ženy, udávající tón na bubnech, nás svými plnými a čistými hlasy uváděly do příjemného a pomalého transu. V průběhu koncertu nám předvedly i svoje tradiční tance a diváci z nich nemohli odtrhnout oči. S roztaženýma rukama a hlavou vztyčenou vzhůru vypadali Tartit ve svých oblecích majestátně. Malými pohyby hrudí a pánví cudně předváděli tanec plný vášně a každému se tajil dech.
Na konci se snažili posluchače strhnout ke společnému tanci a velbloudímu zpěvu, avšak snad z důvodu fyzické náročnosti obou aktivit se přidalo jen málo lidí.
Atmosféra koncertu byla výtečná, škoda jen, že jsme se o ní nemohli podělit s více posluchači. Můžeme jen doufat, že se skupina Tartit stane v Čechách známější, neboť si tito hudebníci zaslouží minimálně takovou pozornost, jaké se jí u nás dostává jejich krajanům a osudem podobní Tinariwen.
Walett Oumar Zeinabou: zpěv, buben tindé
Fadimata Walett Oumar: zpěv, buben tindé
Mama Walett Amoumine: zpěv, buben tindé
Fadimata W.Mohamedun: zpěv, buben tindé
Tafa Al Hosseini: zpěv, housle imzad
Imzad Amanou: zpěv, třístrunný tehardent
Mohamed Ag Idwal: zpěv, čtyřstrunný tehardent
Mossa Ag Mohamed: zpěv
Mohamed Issa ag Oumar: zpěv, elektrická kytara
Stránky kapely s hudebními ukázkami: www.myspace.com/tartit
Rozhovor s Mama Walett Amoumine a Fadimatou Walett Oumar (ve francouzštině a angličtině): www.mali-music.com
]]>
neděle 14. 3. 2010, Palác Akropolis, Praha, 19:3014. 3. 2010 19:30
Palác Akropolis
Kubelíkova 27, Praha 3
Země: Kuba
Los Van Van patří k jedné z nejdůležitějších a nejvlivnějších skupin v historii kubánské populární hudby dvacátého století. Ačkoliv v devadesátých letech vyrostly skupiny, které mísily folklorní a tradiční prvky s hudebními trendy tehdejší doby, jako houby po dešti, a zkraje tohoto století se zmíněný proces ještě dále prohluboval, můžeme říci, že v šedesátých a sedmdesátých letech byla citlivost ke směsím okořeněným latinou zdaleka největší. V popředí tehdy stály dvě kubánské skupiny experimentující s prolínáním popu, funku, rocku a soulu s domácí tradicí. Jednou z nich byla Irakere, a druhou, mnohem trvanlivější, skupina Los Van Van.
Po revoluci se kubánská mládež profilovala svým nadáním a predispozicemi. Děti, u kterých se projevily vlohy k atletice, byly vedené ke sportu. Vědci, výtvarníci a hudebníci vyrůstaly podobně. Mladí hudebníci, kteří utvořily Los Van Van, získali v mládí vzdělání na hudební akademické půdě a odborníky na teorii i praxi byli již kolem dvaceti. Klíčoví hráči kapely — Juan Formell (vedoucí skupiny, hráč na kontrabas a textař), César „Pupy“ Pedroso (klavír, texty), a José Luis „Changuito“ Quintana (bicí /timbaly) byli fascinováni soulem, go-go a disco, dominujícím v té době americkým rozhlasovým vlnám. Pojmenovali svou skupinu Los Van Van po módním výstřelku vlny go-go ( doslovně přeloženo „Jedou-jedou!“).
Styl, který, který skupina prosazovala, převzal z průniku kubánské taneční hudby son a stylu go-go, který skupina vytvořila. Tzv. „songo“ se dnes vyskytuje v celém spektru latinského jazzu, popu a fusion. Název nese i debutové album skupiny Los Van Van a své místo v hudební historii si vydobyl navždy. Krátce po svém vzniku se stali nejpopulárnější skupinou v oblasti taneční hudby na ostrově a svůj primát si udržely dlouhá léta.
S podporou kubánské vlády podnikali Los Van Van koncertní turné bez oddechu v průběhu celých osmdesátých a devadesátých let. Stali se světově nejznámější kubánskou kapelou a podrželi si přízeň fanoušků v celé Evropě. Ačkoliv se kapela i její novinky těšily zájmu ve Spojených státech, aktuální poltická situace jim zabránila v průniku na americký trh. Na rozdíl od Irakere, kteří zběhli do Států, Los Van Van nikdy Kubu neopustili. Zájem o skupinu z americké strany vzrostl v devadesátých letech a vyvrcholil v roce 1999 udělením ceny Grammy jejich patnáctému původnímu albu Llegó Van Van.
Mnozí zakládající členové odešli, aby se prosadili jako úspěšní vedoucí vlastních kapel. César „Pupy“ Pedroso vytvořil na přelomu století skupinu Los Que Son. Lúis „Changuito“ Quintana odešel z kapely v roce 1993 a vydal cestou latinského jazzu. Další méně známí členové skupiny se staly nejvýraznějšími hráči v převratném období stylu timba, které se odehrálo z kraje devadesátých let.
Stejně jako například Beatles, Aretha Franklin či Creedence Clearwater Revival jsou i Los Van Van kapelou, která v celé generaci změnila směr populární hudby.
Cena: 650 Kč / 680 Kč
Předprodej v rámci Jazz Meets World
„Pro Čechy je Afrika s bubnováním neodmyslitelně spjata. A tak, jako se pomocí bubnů přivolává déšť, my chceme, aby bubny pomohly přivolat déšť darů, za které budeme moci postavit další etiopskou školu,“ řekl Jiří Plecitý, vedoucí etiopských projektů společnosti Člověk v tísni. V křesťanské části Etiopie se bubny vlastně používají místo zvonů a svoje místo mají také při velkých svátcích jako jsou Velikonoce nebo svátek zvaný Timket. „Mniši v kostele hrají na veliké bubny kabaro, jsou oblečeni celí v bílém a při mši bubnují a tancují. Je to neuvěřitelná podívaná,“ popisuje etiopský náboženský obřad Jiří Plecitý.
Pokus o zápis do České knihy rekordů proběhne v úterý 6.října od 15:30 na náměstí Republiky v Praze pod dohledem oficiálního komisaře agentury Dobrý den Pelhřimov, která knihu vydává. „Akce samozřejmě musí splňovat předem daná pravidla. Mělo by jít o společné hraní jedné či několika skladeb nebo motivů. Hra by měla trvat dohodnutých 10 minut a bubeníci se musí držet rytmů instruktora, který celou záležitost povede,“ řekl Miroslav Marek, prezident agentury Dobrý den Pelhřimov. Důležité je i dodržení základní podoby bubnu. „Podle definice se musí skládat nejméně z jedné membrány, např. blány či kůže natažené na rezonátoru. Plechové bubínky, hrnce a vařečky tudíž za regulérní buben uznat nemůžeme,“ upřesnil Marek.
Podle údajů české databanky rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov se eviduje například rekord ve vytrvalostním bubnování, při kterém Miroslav Kušnír vydržel hrát na bubny bez jediné přestávky celkem 30:01:11 hodin. Zahrál přitom 373 skladeb a zničil 35 paliček. „Naším oborem jsou české rekordy, ale co se týče zahraničí, víme o rekordu v Holandsku, kde bubnovalo tisíc lidí na kompletní bicí soupravy,“ řekl Miroslav Marek.
EtiopieOrganizátoři sbírky Postavme školu v Africe si stanovili hranici minimální počtu bubeníků na stovku, ale doufají, že přijde mnohem více lidí. „Samozřejmě záleží, jak se nám akci podaří propagovat přes média. Čím víc se o ní bude mluvit, tím více bubeníků přijde. Důležitým informačním nástrojem je pro nás také Facebook, přes který se nám můžou hlásit bubeničtí dobrovolníci,“ popisuje mediální strategii Plecitý.
Oficiální zahájení sbírky nabídne kromě pokusu o překonání rekordu také bohatý doprovodný program. Návštěvníci se mohou těšit například na pouliční divadelní představení s africkou tematikou, zúčastnit se etiopského kávového obřadu či si sami vyzkoušet hru na africké bubny.
Facebookovou stránku s manuálem pro bubenické dobrovolníky naleznete zde.
Více informací poskytne:
Jiří Plecitý, vedoucí etiopských projektů společnosti Člověk v tísni
tel. 777 787 698
Miroslav Marek, prezident agentury. Dobrý den Pelhřimov
tel. 777 603 303
Člověk v tísni
Škola v Africe]]>
text: Romana Kratochvílovátext: Romana Kratochvílová
Nejznámější tuarežský festival navazuje na dávnou tradici, kdy se kočovní Tuaregové jednou ročně setkávali na velkém shromáždění, zvaném v okolí Timbuktu Temakannit a v okolí Kidalu Takubelt . Kočovníci měli tak možnost se po dlouhé době putování po kraji sejít a dozvědět se všechny novinky, společně se pobavit, řešit různé problémy.
Festival v Essakane vznikl v roce 2001 ve spolupráci s evropskými hudebníky a producenty (francouzská multikulturní skupina Lo'Jo, producent Philippe Brix, anglický kytarista Justin Adams), kteří v té době pomáhali místním umělcům prosadit se na evropské scéně, hlavně skupině Tinariwen. První ročník festivalu se konal u obce Tin Essako (kraj Kidal), druhý se přesunul do Tessalitu (kraj Kidal) a až od třetího ročníku se definitivně usadil v Essakane (60 km severně od Timbuktu). Zpočátku byl pojat především jako přehlídka tuarežské kultury a její setkání s umělci západní kultury. Festival zaujal mnohé představitele světové hudební scény, kteří se přijeli zúčastnit neobvyklé kulturní události. Vystupoval zde Robert Plant, Manu Chao i Damon Albarn. Festival získal brzy na věhlasu a stal se megafestivalem se stále širší zahraniční účastí jak umělců, tak i turistů z Evropy i Ameriky.
Ztím poslední ročník se konal 8. - 10. ledna 2009 a byl zaměřený především na přehlídku rozmanitosti kultury v Mali. V průběhu tří dnů se na hudebním pódiu představili: Haïra Arbi, Vieux Farka Touré, Tinariwen, Habib Koité, Tartit, Afel Bocoum, Salif Keita a mnoho dalších místních hudebníků. Z ostatních afrických zemí byla na programu vystoupení skupin Amarg Fusion (Maroko) a Etran Finatawa (Niger). Mezi návštěvníky festivalu byla také monacká princezna Caroline.
Fotografie a videa z posledního ročníku festivalu :
Essakane 2009
You Tube Essakane 2009
Web festivalu: http://www.festival-au-desert.org
DOKUMENT O FESTIVALU
Část 1.
Část 2.
]]>
KASAI ALL STARS /Kongo/
27. 6. - Ostrov Štvanice, 19:10
Z transovních rituálů přímo do elektronických futuristických experimentů bez mezipřistání. Jedna z nejúspěšnějších a nejoriginálnějších afrických skupin současnosti konečně dorazí do Prahy.
Pohanský trans a erotické africké tance označovali evropští misionáři v Kongu za "ďáblovu hudbu." Kasai All Stars tuto téměř vyhynulou kulturu oživili a přírodní nástroje z džungle spojili s drasticky zkreslujícími zesilovači velkoměsta. První dojem je stejně šokující jako návštěva cizí planety, což dokumentuje i název alba "O sedmém úplňku se náčelník proměnil v rybu ve vodě a silou kouzla ukousl hlavu svému nepříteli."
Kasai All Stars
Její loňský debut zařadila většina respektovaných hudebních medii mezi nahrávky roku a jejich úspěch přesahuje hranice žánru world music. Britský Observer o nich napsal. "Jedno z nejdivočejších alb uplynulého roku, s podobně zkresleným a špinavým zvukem i funkem a krásou jako James Brown nebo Fela Kuti."
Kasai Allstars vznikli jako superskupina propojením několika sestav z oblasti Kasai, šestnáctičlennou skupinu tvoří elekrické kytary, balafony, podomácku zesílené tradiční nástroje likembe, perkusisté, tanečnice a zpěváci reprezentující odlišné hudební styly. Stejně jako žánrově spřízněné Konono No.1 vycházejí z místní tradiční transovní hudby, kterou obohacují nenapodobitelným zkresleným zvukem svých DIY zesilovačů. Prehistorická hudba si svoji "dábelskou" příchuť drží i v 21. století a zprostředkovává tak jedinečný zážitek, který je možné vnímat jak skrze tanec, tak při „pouhém“ poslechu.
ISSA BAGAYOGO /Mali/
27. 6. - Ostrov Štvanice, 20:45
Přední západoafrický hudební inovátor Issa Bagayogo představuje tu nejradikálnější osobnost na poli pouštního blues, které zpopularizovali umělci jako Tinariwen či Ali Farka Toure. Zvuk tradičních malijských nástrojů propojil s elektronickými beaty, aniž by přitom původní africkou esenci své hudby jakkoli zkompromitoval. Starobylé melodie Sahary se mísí s elektronickými zvuky, tanečními a dubovými beaty i rockem. Malijské afro-elektro, dnes velmi ceněného autora a zpěváka, doma nazývaného „techno-Issa“, má nepředstavitelnou atmosféru a energii.
JUSTIN ADAMS - JULDEH CAMARA /Uk, Gambia/
26. 6. - Ostrov Štvanice, 20:40
Unikátní českou premiérou bude koncert spoluhráče Roberta Planta, kytaristy Justina Adamse, s vynikajícím africkým zpěvákem a hudebníkem Juldeh Camarou. Sestavu doplní fenomenální perkusista Dawson Miller. Justin Adams byl častým partnerem umělců jako Natacha Atlas, Jah Wobble či Sinead O Connor. Virtuoz na jednostrunné africké housle ritti, Juldeh Camara pochází z prestižního muzikantského klanu v Gambii.V jejich hudbě se prolínají tradice západní Afriky s energií punk rocku i feelingem blues, skupina získala cenu BBC World Music Awards a u nás pokřtí své skvělé druhé album a u nás pokřtí své skvělé druhé album, které vychází v květnu na značce Real World /U nás distribuce Indies./
Adams a Camara
Fascinující kombinace arabského, afrického a evropského světa. Držitelé ceny BBC World Music Awards Vás provedou šamanským Východem, staletými tradicemi Afriky a punk-rockem v podání jednoho z nejlepších kytaristů současnosti. Prorok globální hudby Justin Adams vydává úžasné a překvapivě svěží album, na kterém se snoubí zvuk Sun Studia a Gambie. V elektrizující nahrávce se prolíná západní rock s hudbou afrických griotu.
Justin Adams hraje a komponuje posledních osm let spolu s Robertem Plantem, ex-zpěvákem Led Zeppelin, v jeho skupině Strange Sensations. Ve svém posledním projektu se spojil se zpěvákem a virtuózem na jednostrunné africké housle ritti, Juldeh Camarou. Ten pochází z prestižního muzikantského klanu v Gambii. Ve společné tvorbě Adamse a Camary se prolínají staleté tradice západní Afriky s kousavým punk-rockem. Jako kdyby se Clash spojili s Ali Farka Toure. Třetím členem této unikátní sestavy je mistrovský hráč na arabské perkuse, Salah Dawson Miller, jehož Evening Standard charakterizuje jako "dvorního šamana Čingiz Chána".
Adams vyrůstal v Egyptě a Jordánsku a hudba severní Afriky je mu tedy stejně blízká jako britský punk-rock. Díky této obojživelnosti byl častým partnerem umělců jako Natacha Atlas či Jah Wobble.V roce 87 založil s Jah Woble legendární Invaders of The Heart. Na jejich debutu hostuje Natacha Atlas a Sinead O Connor.V roli producenta se zasloužil o světový úspěch pouštního blues nomádské skupiny Tinariwen, kterou objevil na prvním ročníku dnes již legendární akce Festival in the Desert. Na třetím ročníku tohoto festivalu produkuje album Festival in The Desert a podílí se také na vzniku stejnojmenného dokumentárního filmu. Natáčení se zúčastní Robert Plant, Ali Farka Toure, Tinariwen, Oumou Sangare a další. S Juldeh Camarou začal spolupracovat v roce 2007.
Juldeh Camara díky svým schopnostem elitního griota-hudebního kronikáře získal přízeň gambijského politika Hassan Musa Camary (příslušníka stejného kmene) který si ho - v duchu místní tradice - najal jako skladatele oslavných písní. V Británii Camara dával lekce ze západoafrické hudby univerzitním studentům, a se skupinou Zubob Gambia natočil vynikající live album v prestižním klubu Ronnie Scott's. Jeho nástroj ritti svým hutným rtuťovitým zvukem připomíná jednu chvíli bluesovou harmoniku a vzápětí zní jako keltské housle. Juldeh Camara je považován za nejlepšího žijícího hráče na tento nástroj.
]]>
AFRO TELENOVELA 12.díl
[mpeg, 58.3MB, 3:09 min]
- slavnost Soli ba ve vesnici Morinjumala, točil Franki B. FrankAFRO TELENOVELA 12. dílvšední dny i mnohá dobrodružství české výpravy v Africe, jaro 2005
AFRO TELENOVELA 12.díl
[mpeg, 58.3MB, 3:09 min]
- slavnost Soli ba ve vesnici Morinjumala, točil Franki B. FrankDalší díl africké telenovely. Slavnost Soli ba ve vesnici Morinjumala, východní Guinea. Jedná se o obřízkovou slavnost. Ten zvláštní nástroj, na který hraje hudebník se jmenuje bolon.
]]>
AFRO TELENOVELA 11.díl
[mpeg, 38.0MB, 2:44min]
- hodina tance v Conakry, točil Davidvšední dny i mnohá dobrodružství české výpravy v Africe, jaro 2005
AFRO TELENOVELA 11.díl
[mpeg, 38.0MB, 2:44min]
- hodina tance v Conakry, točil DavidHodina tance v Conakry. Hodinu vede tanečnice Manana Cissé a její syn Mohamed. S bubeníky hraje balafonista Almany.
]]>