datum: 20. - 22. srpna 2010
Občanské sdružení ALMA a Rodinné centrum Měsíční houpačka, o.s. pořádá pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Michala Haška a starosty města Moravský Krumlov Ing. Jaroslava Mokrého víkend plný africké hudby a tance
pod názvem DJEMBE MARATHON.
Ve dnech 20. až 22. srpna 2010 se tak v areálu zámeckého parku v Moravském Krumlově sejdou milovníci africké a afroamerické hudby, kterou zde uslyší
při vystoupení špičkových kapel, jako jsou například: MARIMBA MAMA,
CAMARA,TUBABU, TiDiTaDe, PARARINGAPATAM. Strhující ohnivou show předvedou
dvě skupiny: Pa-Li-Tchi a FIRELOVERS.
Program bude obohacen několika workshopy, ve kterých si budou moci zájemci
vyzkoušet hru na africké djembe, zatancovat si v afrických rytmech a zkusit
nezvyklé rukodělné činnosti. Velká část programu bude věnována rodinám s
dětmi. Pro dospělou část návštěvníků je mimo jiné připraveno promítání série
dokumentárních snímků festivalu JEDEN SVĚT a EKOFILM. Doprovodný program
doplní přednášky a projekce fotografií z cest po Africe.
"Djembe marathon na jedno místo a v jeden čas přivádí špičkové kapely trochu
jiného rázu, než na jaký je běžné publikum zvyklé. Ve spojení se dvěma
ohňovými výstupy to bude parádní podívaná," uvedl za organizátory Marek
Pečer.
V rámci AFROTRŽIŠTĚ se také představí brněnský obchůdek NaZemi. Na stánku
budou k vidění řemeslné mastkové výrobky z Keni, látkové tašky z Mali,
keramika a dřevo z Konga a Kamerunu, semínkové náhrdelníky z Madagaskaru. K
ochutnání bude i Káva z Tanzánie ze svazu místních družstev Kagera. V
obchodech NaZemi můžete zakoupit výrobky se známkou FAIRTRADE.
Viditelným prvkem třídenní akce je padesátihodinový marathon hry na djembe a
jiné africké bubny.
"Odtud také název akce - djembe marathon. Pokud se záměr povede, měl by to
být jedinečný pokus o zápis do České knihy rekordů. Jde o to, aby po dobu
padesáti hodin neustále hráli nejméně tři bubeníci. Doufám, že se k nám
přidá dostatečný počet nadšenců a záměr se podaří. Důležitou myšlenkou celé
akce je - kromě spíše recese v podobě marathonu - projekt DJEMBE PRO DĚTI.
Chceme djembe a hru na ně přiblížit dětem ve školkách, školách a dětských
organizacích. Oslovujeme firmy a organizace, a ty, které se rozhodnou djembe
zafinancovat, samy určí, která dětská organizace jej dostane. Je to pro
sponzory možnost, jak cíleně obdarovat třeba školu v místě svého působení,"
dodal Marek Pečer.
Další informace naleznete na webových stránkách www.djembe.alma.cz
]]>
datum: 29. 7. 2010
datum: 29. 7. 2010
První africký večer, který bude věnován hudebnímu žánru Coupe Decale.
Coupe Decale je hudba a tanec z Pobřeží Slonoviny a jedná se o jeden z nejpopulárnějších tanečních žánrů.
Během večera uslyšíte výhradně africkou hudbu a kromě coupe decale uslyšíte řadu dalších hudebních stylů.
DJs: Ama aka 12play & Ross the Boss
hrají: coupe decale * soukous * kizomba * mbalax * zouk * hiplife * afro-reggae * naija * kuduro and much more
- živé taneční vystoupení coupé-decalé
- nové coupé-decalé mixtape cd pro každého z hostů
- losování o 3 trika od firmy apb clothing
start: 22:00
vstup: 100 CZK
kde: klub Palanca, Náměstí Republiky 8, Praha 1 (OD KOTVA 5. patro)
více info: zde.
]]>
Výstava probíhá v Galerii Nora, Gorazdova 3, Praha 2 již od roku 2007. Web galerie www.ramovani-nora.cz
Je zde umístěno hodně afrických masek i užitkových předmětů denní potřeby domorodců. Zájemci se mohou těšit na hřebeny, fajfky, stoličky, domorodé žebříky, též i na sochy a sošky. Občas jsou k vidění i mačety, oštěpy a štíty. Výstava je v průběhu roku několikráte obměňována, takže případný zájemce zde při druhé nebo třetí návštěvě nalezne nové a nové předměty, které tam předtím nebyly umístěny.
Jednou ročně probíhá vernisáž obměněné výstavy fotogarfií, pocházející z každoročních cest manželů Mikušových po Africe. Z již proběhlých výstav můžeme jmenovat Kamerun, Po stopách Emila Holuba, Mozambik.
Výstavu též doplňuje řada knih o Africkém umění a životě domorodců.
fetiš opicevýtah z článku v MF-Dnes od Michala Steina (jiná proběhlá výstava):
I když zrovna nepatříte mezi fanoušky afrického domorodého umění, nenechte si ujít naprosto unikátní výstavu pod výstižným názvem Afrika. Tak jedinečné exponáty totiž nejsou ani v proslulém Náprstkově muzeu.
Vystaveny jsou masky z Gabonu, Okawanga, ale také z Pobřeží slonoviny nebo jiných míst. Ty doplňují další originály užitného charakteru. Zaujmou třeba sedačky, bubínky i hřebínky do vlasů. Jednou z dominant výstavy je rafie - africký typ tapiserie z palmových listů, zdobený všitými sametovými dekory. Sametové minikoberečky sloužily v Africe jako platidla!
Doprovodný text a vystavené fotografie nenásilně přibližují africkou kulturu i obyčeje a vysvětlují rozdíly práce kočovných kmenů a domorodců žijících v jednom místě, ale také připomínají různý původ a účel afrických masek. Kurátory je dlužno pochválit za připomenutí inspirace Pabla Picassa domorodou Afrikou.
Druhy soch, které jsou k vidění na výstavě:
Fetiš
Soška ze dřeva, kůže, ocasů ze zvířat - má ochranný prvek, např. hlídá dům, vesnici, atd. (něco jako amulet).
Hřebíkový fetiš bojovníka (většinou velká a drahá socha)
Socha maternity (těhotná žena nebo žena s dítětem)
Soška mateřství, vyzdvihuje velikost kmene.
Socha předka – významný předek ze kmene, kterého si kmen vážil pro jeho moudro a přínos
Soška stojí ve vesnici na dobře viditelném místě. Tyto sošky většinou bývají hodně staré, prožrané červotočem a zvětralé povětrnostními vlivy.
Ostatní sošky
Sošky králů, párové sošky muže a ženy, sošky opice, sošky kolonizátorů
Sedátka a podhlavníčky
Podhlavníčky používají ženy při spaní, aby si nepocuchaly dlouhé účesy – podloží je. Účel sedátek je jasný.
Rafie
Látky používané jako měna.
Ostatní užitkové předměty:
Žebříky, stoly, misky na kukuřici, nádoby z tykve na mléko, hudební nástroje typu jednoduché harfy, okenice, věštící prkénka.
]]>
Fadouba Oularé se narodil mezi roky 1930 a 1935 (jeho přesné stáří není známo) ve Firavalé v regionu Faranah v Guineji. K bubnování se dostal ve svých sedmi letech, kdy ho začal učit jeho otec Youssouf Oularé a stařešinové z vesnice.
Fadouba se účastnil mnoha slavností lidu Malinké. Již od raného věku byl zasvěcen do slavností masek a do spirituálních ceremonií, jako je například Kawa nebo Soléoulen. V těchto rytmech vynikal díky rozmanitosti své hry na djembe a dokonalé znalosti tanečních kroků.
V roce 1959 ho prezident Sékou Touré jmenoval prvním sólistou na djembe v národním tanečně-hudebním souboru Les Ballets Africains de Guinée. Během pěti let Fadouba vystupoval po celém světě: ve Francii, Itálii, Bulharsku, Velké Británii, Nizozemí, v Kanadě a ve Spojených státech, v Alžírsku ale také v Sovětském svazu, Číně, v západním i ve východním Německu.
V roce 1964 odešel z Ballets Africains a přidal se k vojenskému souboru Le Ballet de l'Armée, odkud odešel po více než 20 letech, aby se opět usadil ve své rodné vesnici. Sem za ním přijížděli žáci z celého světa, Fadouba byl totiž považovaný za největšího znalce hudby a tance Malinků. Říkalo se, že jeho djembe promlouvá jazykem předků. Fadouba měl vynikající techniku, na rozdíl od většiny hráčů využíval při hře hojně basové tóny.
Jeho osobnost byla stejně výjimečná jako jeho přístup k hudbě. Nejenže byl otcem 34 dětí (!!!), nejenže byl světoznámým hráčem, Fadouba Oularé byl také voják ve francouzské i v guinejské armádě, léčitel či lovec zlodějů. Jeho nejvýznamnější životní rolí byla pozice respektovaného a uctívaného vůdce svého klanu, ke kterému docházeli obyvatelé vesnice pro cenné rady či pomoc.
Bohužel, v Evropě je Fadouba Oularé skoro neznámou osobností. Jeho dostupná diskografie je mizivá. Mohu doporučit jen dvě alba : Come Drum! a Fadouba Oulare. V roce 2006 byl natočen dokument o jeho životě, který vyšel pod názvem „L'homme qu'il faut à la place qu'il faut“; v překladu „Správný muž na správném místě“, jak ho označil tehdejší prezident Sékou Touré. Že jde o zcela výjimečného a váženého muže dokazuje jeho vyobrazení na nástěnné malbě u vchodu Palais du Peuple (Palác lidu) v hlavním městě Conakry.
Fadouba Oularé
Podle neoficiálních zdrojů byl Fadouba Oularé hospitalizován ve městě Faranah koncem listopadu, v posledních lednových dnech jeho život vyhasl.]]>
Soutěž krátkých filmových snímků na téma Rozvojové cíle tisíciletí
Odměna pro autora nejzdařilejšího snímku:
Účast na mezinárodním setkání všech autorů vítězných snímků v Itálii a v Keni. Setkání se uskuteční na přelomu června a července a potrvá dva týdny, na programu jsou diskuse a workshopy s rozvojovou tematikou. Za vítězný snímek se mohou zúčastnit maximálně tři osoby (pokud je autorů více).
Podmínky soutěže:
- film se musí zabývat jedním z 8 rozvojových cílů tisíciletí
- do soutěže budou přijímány pouze filmy na DVD v maximální délce 20 minut
- věk autorů 18 - 30 let
- účast v soutěži nezakládá nárok na finanční odměnu
- autor/autoři nese zodpovědnost za obsah filmu a informace v něm podané
- soutěžní snímky musí být doručeny na adresu INEX-SDA, Varšavská 30, 120 00 osobně nebo poštou do 9. dubna 2010
Veškeré dotazy ráda zodpoví Romana Duchoslavová na region2@inexsda.cz
Podrobné informace a přihlášku do soutěže najdete na www.inexsda.cz
]]>
Cílem výstavy zaměřené na Etiopii s přesahem do okolních afrických zemí je oslovit jednak odborníky a současné studenty, kteří by se mohli zapojit do odborné práce v Africe, jednak širokou veřejnost, aby získala praktickou představu o využití vědy v rámci pomoci či spolupráce s Afrikou.
Výstava poukazuje na vybrané aktuální problémy daného regionu a představuje některé výzkumné aktivity bývalých absolventů Sekce geografie Přírodovědecké fakulty UK , které přispívají k jejich řešení. Zároveň je připomenuta historie česko-etiopských vztahů a mezinárodní spolupráce.
EtiopieEtiopie se na výstavě představuje jako venkovský stát s nízkou úrovní urbanizace. Mění se ale tento stav? Jaká je úroveň bydlení v hlavním městě Addis Abebě? Jaké jsou dopady vnitřní a mezinárodní politiky Etiopie na vývoj celého širšího regionu? Jak se projevují klimatické změny v Etiopii? Jaké riziko z hlediska zemětřesení a vulkanismu představuje pro místní obyvatele přítomnost rozhraní tří litosférických desek? Proč v daném regionu ubývá voda a do jaké míry se na této skutečnosti projevuje lidská činnost? Nejen na tyto otázky odpovídá výstava věnovaná Etiopii a okolním státům. Vedle map a statistických údajů zde návštěvníci najdou zajímavé výsledky výzkumů, jimž se věnují geografové.
Demografické analýzy ukazují, že pro Etiopii je charakteristická pravidelná struktura progresivního typu s širokou základnou nejmladších věkových kategorií. Pokud by v budoucnu pokračoval trend poklesu plodnosti a zlepšování míry úmrtnosti, mohla by se v příštích desetiletích věková struktura změnit. Podrobně je přiblížen zdravotní stav obyvatelstva a rozšíření hlavních nemocí.
Návštěvníky zaujmou jistě jak výzkumy plameňáka malého, jehož migrace a hnízdění byly pozorovány v oblasti východní Afriky, tak i poznatky o specifických etiopských národech a etnikách.
Tematické panely vznikaly většinou na základě vlastních odborných vědeckých analýz, doplněných množstvím barevných originálních fotografií z Afriky.
Nedílnou součástí expozice je i představení výzkumů a konkrétní pomoci, na nichž se podílejí v rámci činnosti obecně prospěšných společností někteří absolventi Sekce geografie Přírodovědecké fakulty UK. Jedná se zejména o aktivity organizace Člověk v tísni v problematice vzdělávání etiopských dětí a aplikaci protierozních opatření včetně obnovy lesa. Organizace ENKI se zabývá zejména hodnocením změn ve vegetačním krytu a hydrologickou bilancí v souvislosti s realizací mezinárodního projektu BOMASA zaměřeného na zavádění místního klecového chovu ryb. Ten by pochopitelně mohl pomoci řešit složité otázky sucha a hladomoru v oblasti.
EtiopieVýstava poukazuje také na historii a současnost česko-etiopské spolupráce. Zvláštní pozornost je věnována počátkům česko-afrických vztahů, a to českým františkánským misionářům v Etiopii.
Exotická, prosluněná, ale i smutná a alarmující je výstava ETIOPIE - Pojďme spolu bádat v Africe. Spojuje teoretickou a aplikovanou vědu a originálním pohledem na pomoc rozvojovým zemím, jež nechce do Afriky jen bezhlavě přesouvat finanční zdroje, ale chce dát Afričanům návody k samostatnému řešení jejich problémů. Tato pomoc chce především inspirovat a povzbudit mladší vědce k možnostem nových výzkumů, které se v této oblasti nabízejí.
Výstava je umístěna v předsálí Geografické knihovny PřF UK (Albertov 6, Praha 2, 128 43, 2. patro) a je možné ji navštívit od 20. 1. 2010 do 10. 4. 2010 (otevírací doba: pondělí - pátek 9:00 - 17:00). Vstup volný. Výstavu je možné zapůjčit dalším knihovnám, školám, či vzdělávacím institucím.
Celkové informace o výstavě Vám poskytne za kolektiv autorů RNDr. Zdeněk Kliment, CSc. (e-mail: kliment@natur.cuni.cz, telefon: +420 221 951 374), k jednotlivým tématům pak samotní autoři.
Informace o provozu či zapůjčení výstavy podává PhDr. Eva Novotná (e-mail: novotn48@natur.cuni.cz, telefon: +420 221 951 355)]]>
autor článku: Lamya Kourdi
Skupina Tartit vznikla v dobách rebelských válek tuaregů s Malijskou vládou v utečeneckém táboře. Hudba pro Tuaregy není zdrojem obživy, ale součástí jejich života a identity, která žije svobodně a nezná hranice.
V utečeneckém táboře také byli objeveni pro západní svět, a to jednu belgičankou, která dostala nápad, že by některé ženy mohly vystupovat na festivalu „Voix des Femmes“ (Hlasy žen) v belgickém Liège. Poprvé se tak spojilo několik žen, které se do té doby volně sdružovaly okolo griota Amanoua, a zformovaly skupinu Tartit. Ostatně slovo Tartit můžeme přeložit jako spojení.
U těchto nomádských kmenů hrají ženy na buben zvaný timba, tleskají a zpívají zatímco muži hrají na tří- nebo čtyřstrunnou loutnu zvanou tehardent. Během svého patnáctiletého účinkování přidali do svého repertoáru i elektrickou kytaru, díky níž jejich hudba získala přídech „Desert Blues“, styl, který nacházíme třeba u Ali Farky Tourého, Tinariwen nebo Oumou Sangaré.
Tartit v rámci cyklu Respect Plus vystoupili ve středu 17. února v Paláci Akropolis. Příležitost poslechnout si tuto skupinu jsme si nenechali ujít ani my.
Na pódiu sedělo na zemi pět žen a čtyři muži oblečeni do dlouhých vznešených hábitů, ovšem tváře měli zahalené pouze muži. Ze všech účinkujících byla doslova cítit Sahara, klidná a tichá, zato plná energie. Ženy, udávající tón na bubnech, nás svými plnými a čistými hlasy uváděly do příjemného a pomalého transu. V průběhu koncertu nám předvedly i svoje tradiční tance a diváci z nich nemohli odtrhnout oči. S roztaženýma rukama a hlavou vztyčenou vzhůru vypadali Tartit ve svých oblecích majestátně. Malými pohyby hrudí a pánví cudně předváděli tanec plný vášně a každému se tajil dech.
Na konci se snažili posluchače strhnout ke společnému tanci a velbloudímu zpěvu, avšak snad z důvodu fyzické náročnosti obou aktivit se přidalo jen málo lidí.
Atmosféra koncertu byla výtečná, škoda jen, že jsme se o ní nemohli podělit s více posluchači. Můžeme jen doufat, že se skupina Tartit stane v Čechách známější, neboť si tito hudebníci zaslouží minimálně takovou pozornost, jaké se jí u nás dostává jejich krajanům a osudem podobní Tinariwen.
Walett Oumar Zeinabou: zpěv, buben tindé
Fadimata Walett Oumar: zpěv, buben tindé
Mama Walett Amoumine: zpěv, buben tindé
Fadimata W.Mohamedun: zpěv, buben tindé
Tafa Al Hosseini: zpěv, housle imzad
Imzad Amanou: zpěv, třístrunný tehardent
Mohamed Ag Idwal: zpěv, čtyřstrunný tehardent
Mossa Ag Mohamed: zpěv
Mohamed Issa ag Oumar: zpěv, elektrická kytara
Stránky kapely s hudebními ukázkami: www.myspace.com/tartit
Rozhovor s Mama Walett Amoumine a Fadimatou Walett Oumar (ve francouzštině a angličtině): www.mali-music.com
]]>
„Pro Čechy je Afrika s bubnováním neodmyslitelně spjata. A tak, jako se pomocí bubnů přivolává déšť, my chceme, aby bubny pomohly přivolat déšť darů, za které budeme moci postavit další etiopskou školu,“ řekl Jiří Plecitý, vedoucí etiopských projektů společnosti Člověk v tísni. V křesťanské části Etiopie se bubny vlastně používají místo zvonů a svoje místo mají také při velkých svátcích jako jsou Velikonoce nebo svátek zvaný Timket. „Mniši v kostele hrají na veliké bubny kabaro, jsou oblečeni celí v bílém a při mši bubnují a tancují. Je to neuvěřitelná podívaná,“ popisuje etiopský náboženský obřad Jiří Plecitý.
Pokus o zápis do České knihy rekordů proběhne v úterý 6.října od 15:30 na náměstí Republiky v Praze pod dohledem oficiálního komisaře agentury Dobrý den Pelhřimov, která knihu vydává. „Akce samozřejmě musí splňovat předem daná pravidla. Mělo by jít o společné hraní jedné či několika skladeb nebo motivů. Hra by měla trvat dohodnutých 10 minut a bubeníci se musí držet rytmů instruktora, který celou záležitost povede,“ řekl Miroslav Marek, prezident agentury Dobrý den Pelhřimov. Důležité je i dodržení základní podoby bubnu. „Podle definice se musí skládat nejméně z jedné membrány, např. blány či kůže natažené na rezonátoru. Plechové bubínky, hrnce a vařečky tudíž za regulérní buben uznat nemůžeme,“ upřesnil Marek.
Podle údajů české databanky rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov se eviduje například rekord ve vytrvalostním bubnování, při kterém Miroslav Kušnír vydržel hrát na bubny bez jediné přestávky celkem 30:01:11 hodin. Zahrál přitom 373 skladeb a zničil 35 paliček. „Naším oborem jsou české rekordy, ale co se týče zahraničí, víme o rekordu v Holandsku, kde bubnovalo tisíc lidí na kompletní bicí soupravy,“ řekl Miroslav Marek.
EtiopieOrganizátoři sbírky Postavme školu v Africe si stanovili hranici minimální počtu bubeníků na stovku, ale doufají, že přijde mnohem více lidí. „Samozřejmě záleží, jak se nám akci podaří propagovat přes média. Čím víc se o ní bude mluvit, tím více bubeníků přijde. Důležitým informačním nástrojem je pro nás také Facebook, přes který se nám můžou hlásit bubeničtí dobrovolníci,“ popisuje mediální strategii Plecitý.
Oficiální zahájení sbírky nabídne kromě pokusu o překonání rekordu také bohatý doprovodný program. Návštěvníci se mohou těšit například na pouliční divadelní představení s africkou tematikou, zúčastnit se etiopského kávového obřadu či si sami vyzkoušet hru na africké bubny.
Facebookovou stránku s manuálem pro bubenické dobrovolníky naleznete zde.
Více informací poskytne:
Jiří Plecitý, vedoucí etiopských projektů společnosti Člověk v tísni
tel. 777 787 698
Miroslav Marek, prezident agentury. Dobrý den Pelhřimov
tel. 777 603 303
Člověk v tísni
Škola v Africe]]>
text: Romana Kratochvílovátext: Romana Kratochvílová
Nejznámější tuarežský festival navazuje na dávnou tradici, kdy se kočovní Tuaregové jednou ročně setkávali na velkém shromáždění, zvaném v okolí Timbuktu Temakannit a v okolí Kidalu Takubelt . Kočovníci měli tak možnost se po dlouhé době putování po kraji sejít a dozvědět se všechny novinky, společně se pobavit, řešit různé problémy.
Festival v Essakane vznikl v roce 2001 ve spolupráci s evropskými hudebníky a producenty (francouzská multikulturní skupina Lo'Jo, producent Philippe Brix, anglický kytarista Justin Adams), kteří v té době pomáhali místním umělcům prosadit se na evropské scéně, hlavně skupině Tinariwen. První ročník festivalu se konal u obce Tin Essako (kraj Kidal), druhý se přesunul do Tessalitu (kraj Kidal) a až od třetího ročníku se definitivně usadil v Essakane (60 km severně od Timbuktu). Zpočátku byl pojat především jako přehlídka tuarežské kultury a její setkání s umělci západní kultury. Festival zaujal mnohé představitele světové hudební scény, kteří se přijeli zúčastnit neobvyklé kulturní události. Vystupoval zde Robert Plant, Manu Chao i Damon Albarn. Festival získal brzy na věhlasu a stal se megafestivalem se stále širší zahraniční účastí jak umělců, tak i turistů z Evropy i Ameriky.
Ztím poslední ročník se konal 8. - 10. ledna 2009 a byl zaměřený především na přehlídku rozmanitosti kultury v Mali. V průběhu tří dnů se na hudebním pódiu představili: Haïra Arbi, Vieux Farka Touré, Tinariwen, Habib Koité, Tartit, Afel Bocoum, Salif Keita a mnoho dalších místních hudebníků. Z ostatních afrických zemí byla na programu vystoupení skupin Amarg Fusion (Maroko) a Etran Finatawa (Niger). Mezi návštěvníky festivalu byla také monacká princezna Caroline.
Fotografie a videa z posledního ročníku festivalu :
Essakane 2009
You Tube Essakane 2009
Web festivalu: http://www.festival-au-desert.org
DOKUMENT O FESTIVALU
Část 1.
Část 2.
]]>
KASAI ALL STARS /Kongo/
27. 6. - Ostrov Štvanice, 19:10
Z transovních rituálů přímo do elektronických futuristických experimentů bez mezipřistání. Jedna z nejúspěšnějších a nejoriginálnějších afrických skupin současnosti konečně dorazí do Prahy.
Pohanský trans a erotické africké tance označovali evropští misionáři v Kongu za "ďáblovu hudbu." Kasai All Stars tuto téměř vyhynulou kulturu oživili a přírodní nástroje z džungle spojili s drasticky zkreslujícími zesilovači velkoměsta. První dojem je stejně šokující jako návštěva cizí planety, což dokumentuje i název alba "O sedmém úplňku se náčelník proměnil v rybu ve vodě a silou kouzla ukousl hlavu svému nepříteli."
Kasai All Stars
Její loňský debut zařadila většina respektovaných hudebních medii mezi nahrávky roku a jejich úspěch přesahuje hranice žánru world music. Britský Observer o nich napsal. "Jedno z nejdivočejších alb uplynulého roku, s podobně zkresleným a špinavým zvukem i funkem a krásou jako James Brown nebo Fela Kuti."
Kasai Allstars vznikli jako superskupina propojením několika sestav z oblasti Kasai, šestnáctičlennou skupinu tvoří elekrické kytary, balafony, podomácku zesílené tradiční nástroje likembe, perkusisté, tanečnice a zpěváci reprezentující odlišné hudební styly. Stejně jako žánrově spřízněné Konono No.1 vycházejí z místní tradiční transovní hudby, kterou obohacují nenapodobitelným zkresleným zvukem svých DIY zesilovačů. Prehistorická hudba si svoji "dábelskou" příchuť drží i v 21. století a zprostředkovává tak jedinečný zážitek, který je možné vnímat jak skrze tanec, tak při „pouhém“ poslechu.
ISSA BAGAYOGO /Mali/
27. 6. - Ostrov Štvanice, 20:45
Přední západoafrický hudební inovátor Issa Bagayogo představuje tu nejradikálnější osobnost na poli pouštního blues, které zpopularizovali umělci jako Tinariwen či Ali Farka Toure. Zvuk tradičních malijských nástrojů propojil s elektronickými beaty, aniž by přitom původní africkou esenci své hudby jakkoli zkompromitoval. Starobylé melodie Sahary se mísí s elektronickými zvuky, tanečními a dubovými beaty i rockem. Malijské afro-elektro, dnes velmi ceněného autora a zpěváka, doma nazývaného „techno-Issa“, má nepředstavitelnou atmosféru a energii.
JUSTIN ADAMS - JULDEH CAMARA /Uk, Gambia/
26. 6. - Ostrov Štvanice, 20:40
Unikátní českou premiérou bude koncert spoluhráče Roberta Planta, kytaristy Justina Adamse, s vynikajícím africkým zpěvákem a hudebníkem Juldeh Camarou. Sestavu doplní fenomenální perkusista Dawson Miller. Justin Adams byl častým partnerem umělců jako Natacha Atlas, Jah Wobble či Sinead O Connor. Virtuoz na jednostrunné africké housle ritti, Juldeh Camara pochází z prestižního muzikantského klanu v Gambii.V jejich hudbě se prolínají tradice západní Afriky s energií punk rocku i feelingem blues, skupina získala cenu BBC World Music Awards a u nás pokřtí své skvělé druhé album a u nás pokřtí své skvělé druhé album, které vychází v květnu na značce Real World /U nás distribuce Indies./
Adams a Camara
Fascinující kombinace arabského, afrického a evropského světa. Držitelé ceny BBC World Music Awards Vás provedou šamanským Východem, staletými tradicemi Afriky a punk-rockem v podání jednoho z nejlepších kytaristů současnosti. Prorok globální hudby Justin Adams vydává úžasné a překvapivě svěží album, na kterém se snoubí zvuk Sun Studia a Gambie. V elektrizující nahrávce se prolíná západní rock s hudbou afrických griotu.
Justin Adams hraje a komponuje posledních osm let spolu s Robertem Plantem, ex-zpěvákem Led Zeppelin, v jeho skupině Strange Sensations. Ve svém posledním projektu se spojil se zpěvákem a virtuózem na jednostrunné africké housle ritti, Juldeh Camarou. Ten pochází z prestižního muzikantského klanu v Gambii. Ve společné tvorbě Adamse a Camary se prolínají staleté tradice západní Afriky s kousavým punk-rockem. Jako kdyby se Clash spojili s Ali Farka Toure. Třetím členem této unikátní sestavy je mistrovský hráč na arabské perkuse, Salah Dawson Miller, jehož Evening Standard charakterizuje jako "dvorního šamana Čingiz Chána".
Adams vyrůstal v Egyptě a Jordánsku a hudba severní Afriky je mu tedy stejně blízká jako britský punk-rock. Díky této obojživelnosti byl častým partnerem umělců jako Natacha Atlas či Jah Wobble.V roce 87 založil s Jah Woble legendární Invaders of The Heart. Na jejich debutu hostuje Natacha Atlas a Sinead O Connor.V roli producenta se zasloužil o světový úspěch pouštního blues nomádské skupiny Tinariwen, kterou objevil na prvním ročníku dnes již legendární akce Festival in the Desert. Na třetím ročníku tohoto festivalu produkuje album Festival in The Desert a podílí se také na vzniku stejnojmenného dokumentárního filmu. Natáčení se zúčastní Robert Plant, Ali Farka Toure, Tinariwen, Oumou Sangare a další. S Juldeh Camarou začal spolupracovat v roce 2007.
Juldeh Camara díky svým schopnostem elitního griota-hudebního kronikáře získal přízeň gambijského politika Hassan Musa Camary (příslušníka stejného kmene) který si ho - v duchu místní tradice - najal jako skladatele oslavných písní. V Británii Camara dával lekce ze západoafrické hudby univerzitním studentům, a se skupinou Zubob Gambia natočil vynikající live album v prestižním klubu Ronnie Scott's. Jeho nástroj ritti svým hutným rtuťovitým zvukem připomíná jednu chvíli bluesovou harmoniku a vzápětí zní jako keltské housle. Juldeh Camara je považován za nejlepšího žijícího hráče na tento nástroj.
]]>