20. 8. 06, <
bobr>
Guinea
Země diktátora Lansana Conte je divoká, pro turisty nezajímavá. Ovšem pro muzikanty je rájem na Zemi. Generál Lansana Conte se k moci dostal vojenským převratem po smrti předchozího krutovládce Sekou Toure. Oproti němu ale poměry v zemi alespoň částečně liberalizoval. Guinea na jeho vládu doplácí hlavně obrovskou chudobou (je uváděna na druhém místě nejchudších zemí světa hned za Sierra Leone) a částečnou mezinárodní izolací.
Cizince překvapí jak extrémně vysoká teplota a vlhkost vzduchu hlavně přímořských oblastí, tak i neutěšené hygienické podmínky všech měst, kvůli nimž se zde vyskytují nejrůznější choroby (břišní tyfus, žloutenky všech typů, žlutá zimnice, všudypřítomná malárie...).
Ovšem guinejský hudební styl návštěvníkovi vynahradí i drsnější životní prostředí. Hraje se nejčastěji na tři basové bubny Dundun, Sangban a Kenkeni (na vesnici nazývané Kencedeni) , které doprovází sólové a doprovodné Djembe.
Více informací o Guineji k nalezení na stránkách
CIA, pomocí se zabývají například
Friends of Guinea.
Život v celé západní Africe se odehrává především na ulici - zde se vaří (především smaží, a to všechno možné od ryb a masa až po banány Loko a mango), vychovávají děti i hraje fotbal.
Amara Mansare měl v mládí smůlu, neboť mu zemřeli oba rodiče - otec byl flétnistiou v Le Ballet Africains, guinejském národním souboru, kde se scházejí nejlepší muzikanti. Mezi nimi poté Amara vyrůstal a tam se naučil tak skvěle hrát. Je s ním veliká legrace a pokud jste ho potkali, tak už vás určitě stihnul požádat o peníze, které vždy co nejrychleji rozfofruje..
Ani Ablo Conde to v životě neměl jednoduché. Těsně před naším příjezdem prodělal břišní tyfus a jen o vlásek unikl smrti (umrtí v dětství je časté, v dospělosti běžné). Výborně ovládá všechny basové bubny a s námi byl neobyčejně trpělivý. Rád by se naučil plavat, což je dovednost v Conakry ne zcela běžná.
Ablo a Amara v akci, doprovody hraje Romano, kterého bolí zub. O sloup se opírá Mohamed, tanečník Le Ballet Africains.
Variace, které zahraje Lancei Kante, šéfdundunista z Percussion de Guinee, je těžké zopakovat. On se však tváří zcela samozřejmě, jen občas mu uklouzne výraz, kterým dává najevo, kolik ho práce s námi stála nervů.
Famoudou Konate je zkrátka borec. Je to jeden z nejlepších bubeníků na světě, velice citlivý muzikant a zároveň i skromný člověk. Učil nás sice jenom jeden den, ale byla to třešnička na dortu.
Upřímné dětské hodnocení našeho hudebního snažení. Porodnost v Guineji je vysoká, na ženu připadá průměrně kolem pěti dětí. Vysoká je bohužel i dětská úmrtnost.
Cesta do vesnice Baro v Horní Guineji. Převládají savany, vegetačně vázané na období sucha (září až duben) a dešťů (květen až září). Časté jsou požáry. Většina velkých savců byla vyhubena člověkem. Velice zajímavá je tato oblast z ornitologického hlediska.
"Náměstí" Bara ve vesnici Baro. Zde se odehrávají slavnosti Doundoumba. Dunumby vznikly podle pověsti práve zde, v Baru, odkud se posléze rozšířily do celé západní Afriky.
Tradiční guinejskou architekturu představují kruhové chatrče s doškovou střechou a skromnou výbavou.
Slavnost Djagba pro všechny ženy. Tanečnice se v kruhu střídají, třikrát tlesknou a tím se navzájem vyvolávají.
Slavnost Soli ba, pořádaná jednou za několik let u příležitosti iniciace 7-9 letých chlapců. Na konci několikadenní akce jsou chlapci obřezáni ve středověkých hygienických podmínkách.
ach jo, jel bych tam okamžitě............
Guinea mi určitě nepřijde nezajímavá, je krásná. Je zde krásná příroda, původní kultura, klid... Je to nádherná země