ŠKOLA HRY NA DJEMBE: 2. díl

Na djembe se hraje dlaněmi a prsty. Je to buben s velikými zvukovými možnostmi. Jeho zvukové spektrum sahá od velmi hlubokých basových tónů (při úderu na střed kůže) až po vysoké tóny při úderu na okraji (na hraně). Tyto tóny a způsob jejich vytvoření objeví začínající hráč intuitivně. Je to také nástroj s velikou zvukovou dynamikou, lze na něj hrát potichu i velmi nahlas.
V západní Africe vznikla specifická technika hry, při které hráč produkuje různé tóny při úderu na totéž místo na kůži, rozdíl je pouze v technice úderu. Je to podobné jako při hře na latinsko-americká conga, odkud jsou také převzaty názvy těchto úderů či spíše tónů, které při nich vznikají. V jazyce Malinke pro ně totiž žádná jména nemají, zvuky djembe převádějí onomatopoeticky.

Slap
Ruka je maximálně uvolněná, prsty mírně od sebe. Dlaň s prsty směřuje mírně nahoru od roviny předloktí. Na kůži bubnu dopadá konec dlaně (klouby) s prsty, které šlehnou o kůži bubnu a tím vznikne razantní vysoký zvuk. Palec je odtažený od dlaně, aby nedocházelo k jeho otlučení o horní obruč.

Open
Dlaň a prsty jsou zpevněné, prsty jsou pevně (ne křečovitě) u sebe. Dlaň s prsty je ve stejné rovině jako předloktí. Na kůži bubnu dopadá konec dlaně s prsty současně, palec je od dlaně odtažený.

Bas
Hraje se celou dlaní se všemi prsty. Uvolněná plochá dlaň udeří do středu kůže.

Tap
Dlaň i prsty jsou uvolněné, prsty mírně od sebe. Dlaň s prsty směřuje mírně dolů od roviny předloktí. Bříška prstů se lehce dotknou kůže bubnu, konec dlaně s klouby je nad hranou bubnu.

Při hře se pohybuje celé předloktí, zápěstí je uvolněné, při pohledu shora je dlaň s prsty ve stejné ose s předloktím a směřuje do středu kůže. Po dopadu nesmí zůstat ruka na kůži, jinak se buben nerozezní. Při pohledu shora se při open, slap i tap poloha dlaně vůči okraji bubnu nemění, 3. klouby prstů (ukazováčku až malíčku) jsou nad jeho hranou, jen při basu se ruka posunuje ke středu. Údery mají vést kolmo k rovině kůže, jakoby dovnitř bubnu.

Výše popsaná technika není jediná správná, různí hráči mají svůj vlastní způsob hry.
Např. co se týká polohy dlaně vůči okraji bubnu: někteří hráči hrají open, slap a tap tak, že hranu bubnu mají mezi 2.-3. kloubem prstů (ukazováčku až malíčku). Takto tvořené tóny jsou zvukově čistší, byť možná méně hlasité. Tento způsob hry je také vhodný pro majitele djembe s menším průměrem. Setkal jsem se ovšem i s hráčem na velké djembe, který měl ruku naopak více posunutou směrem ke středu bubnu a slap hrál i částí dlaně.
A pokud jde o to, zda mít prsty u sebe nebo ne: výše popsaná technika je asi nejjednodušší a začínající hráč tak dojde nejdříve k výsledkům (tj. aby mezi tóny open a slap byl výrazný rozdíl). Slap se dá ovšem zahrát i s prsty u sebe, důležité je hlavně uvolnění ruky od zápěstí k prstům, a stejně tak se dá hrát tón open s prsty mírně od sebe – zde je důležité naopak zpevnění dlaně s prsty a to, aby prsty dopadly na kůži zároveň. U pokročilých hráčů potom prakticky nepoznáte rozdíl, prsty mají stále stejně (mírně od sebe), ať hrají open nebo slap.

Pro rychlejší učení a osvojení si techniky je nejlepší zúčastnit se nějakého djembe workshopu nebo kurzu.

Další tóny
Kromě těchto základních tónů používají afričtí hráči ještě různé jejich modifikace (tlumené tóny, stop-údery) a celou řadu dalších. Jsou to například další tóny slap s různě vysokým zvukovým spektrem, variace basového zvuku (například bas slap, kdy uvolněná dlaň udeří do středu bubnu, přičemž prsty zároveň švihnou o kůži) nebo tóny, které jsou svou výškou mezi open a slap. Djembe v rukou virtuózního hráče potom doslova zpívá, stačí poslechnout si některou z nahrávek Famoudou Konaté. Pokud to dovolí dynamika skladby nebo hráč hraje sám, lze na djembe hrát i jednotlivými prsty. Tuto techniku rozvinul v osobitý styl zejména Adama Dramé.

Tlumené tóny lze vytvořit dvěma způsoby:

1. ruka po zahrání open nebo slap neodskočí od kůže, ale zůstane na ní ležet a tím ji zatlumí
2. dlaň jedné ruky leží na středu kůže, zatímco druhá ruka udeří. Tento tón má oproti předchozímu více suchý zvuk. Na kůži lze také tlačit prsty tlumící ruky v různých místech kůže a tím barvu zvuku modifikovat.

Tóny vytvářené prsty:
Pro tiché hraní lze použít například ukazováček a prostředníček:

1. 
   ukazováčkem, kterým ťukneme naplocho o kůži, vytvoříme vysoký zvonivý tón


2. 
   úderem bříška prostředníčku o kůži vytvoříme o něco hlubší, zastřený tón

Tyto tóny lze potom využít obdobně jako tap k vyplnění pauz s tím, že je lze kombinovat a dosáhnout tak barvitějšího zvuku. Lze je také použít k velmi tichému hraní nějakého konkrétního rytmu, kdy tón hraný ukazováčkem nahrazuje slap a tón hraný prostředníčkem open.

POZICE BUBENÍKA
Na djembe lze hrát vestoje nebo vsedě. V západní Africe, zvláště pokud se hraje k tanci, se hraje hlavně vestoje. Tento způsob je výhodný v tom, že hráč má neomezenou možnost pohybu a může být v neustálém kontaktu s tanečníky. Může chodit, skákat, předklánět se i tancovat. Hraní vestoje je výhodné i pro začínajícího hráče, který během hry může dělat kroky (šlapat si beat) a tím lépe udržovat tempo.
Pro hru vestoje se používají dva odlišné způsoby zavěšení djembe na tělo bubeníka:

První způsob, často používaný v Mali, spočívá v zavěšení djembe kolem pasu pomocí popruhu. Lze použít například pásek ke kimonu nebo jiný pevný popruh, djembe je též možné zavěsit či přivázat na opasek. Nevýhoda spočívá především v tom, že údery se při hře přenášejí přímo na bederní páteř a to může časem způsobit problémy se zády.

Druhý způsob spočívá v zavěšení djembe přes ramena. K tomu potřebujeme asi 4 metry pevného širšího popruhu, který upevníme k horní obruči. Odtud popruh vede přes ramena na záda, kde je překřížen, aby se nesesmekl, a přes bedra vede dále dolů a dopředu pod nohu djembe, kde je spojen. Djembe je tak dobře vyvážené a jeho hmotnost se dobře rozkládá na ramena a záda.
Je výhodné spojit popruh přezkou, aby se dala nastavit jeho optimální délka, spojení je nutno dobře zajistit, aby se poloha djembe při hře neměnila.

Hraní vsedě je vhodné pro cvičení. Noha bubnu je opřena o zem, djembe spočívá mezi nohama hráče a je mírně nakloněno dopředu, aby nebyly tlumeny basové tóny. Djembe je volně přidržováno stehny, nohy mohou být před djembe překříženy. Je také možno si djembe přivázat např. popruhem nebo šátkem okolo pasu, pak není nutné držet je nohama a posed může být ještě uvolněnější, hráč si může šlapat nohama do rytmu.


Je také možno djembe sklonit ještě více dopředu, nohu djembe zasunout pod sebe mezi nohy židle a tělo djembe opřít o lýtka či o paty.

Při hře seďte s rovnými zády. Lokty jsou volně u těla, ani přitisknuté, ani příliš odtažené. Ramena, záda i šíje musí být uvolněné, v opačném případě to po chvíli hraní nepříjemně pocítíte jejich ztuhnutím. Totéž platí i pro hru vestoje. Postoj by měl být stabilní, s mírně pokrčenými koleny. Záda nehrbte pod tíhou nástroje, mají být rovná, ale nikoliv strnulá. Velmi důležité je i dýchání, dech nesmí být křečovitý ani přerušovaný.