ROZHOVOR S MOHAMEDEM BANGOUROU

Právě jsi se vrátil z turné s projektem „Slet bubeníků“. Jaké to pro tebe bylo?
Bylo to fantastické! Opravdu dobré! Pro mě bylo úžasné, zúčastnit se tohoto projektu. Bylo to poprvé, co jsem hrál s těmito perkusionisty . Dělal jsem jednou něco podobného v Japonsku, ale to bylo dosti odlišné.

Jaký z těchto bubeníků byl pro tebe nejinspirativnější?
Na tuto otázku se těžko odpovídá, všichni jsou to výborní bubeníci, ale hodně se mi líbí, jak hraje Miloš Vacík. Je to opravdu dobrý bubeník. Ale musím zopakovat, že se mi hrálo výborně se všemi a všichni mě inspirovali.

Jak se ti líbí tady v Čechách?
V Čechách se mi líbí moc. Jsem tady poprvé, ale vidím tady pro mě spoustu možností do budoucna. Je to dobrá země.

Slyšel jsi nějaké české hráče na djembe?
Ano. Nějaké jsem již hrát slyšel a jsou hodně dobří. A je tu spousta lidí, kteří se o guinejskou hudbu zajímají. A to je skvělé! Mám velký zájem takovéto lidi učit: „Ať dostanou, co chtějí“

A jak se díváš na to, že se my, běloši, chceme učit vaši tradiční hudbu. Mnohokrát jsem slyšel, že by se běloši neměli do takovýchto věcí plést, jak to vnímáš?
Já jsem se narodil do hudební rodiny. Narodil jsem se v Conakry, to je hlavní město Guinei v západní Africe. Vyrostl jsem ale na vesnici, která se jmenuje Buramaya-Koubya. Moje matka je z etnika Susu a otec je z etnika Malinké. Takže znám historii obou těchto etnik. Historii Susu i historii Malinků.
Otec hrál na djembe a balafon, matka zpívala. Začal jsem hrát když mi bylo 4 nebo 5 let. Hudba je to jediné, co v životě dělám. A již můj děda mi říkal, abych předával dál, co jsem dostal. A já jsem rád, že to teď mohu dělat. To je to, co my, Grioti, máme dělat. Předávat a sdílet naší kulturu. Takže pokud někdo říká, že kradeš, tak to není opravdový Griot. My jsme klíčem k historii afriky. My jsme tady, abychom sdíleli, co máme.

Říkal jsi, že jsi Griot. Mylím, že většina lidí neví, co to přesně znamená. Můžeš o tom říct více?
Griot hraje hudbu, vypráví příběhy a učí lidi hudbu a jejich historii. Griot také sděluje nové zprávy skrz hudbu, zpěv a tanec. Griot je západoafrický symbol minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Takže když se narodíš do griotské rodiny, tak se musíš stát Griotem?
Určitě! Prostě se do toho narodíš. Jakmile začneš mít trochu rozum, tvoje rodina tě začne učit. Učit vlastní historii, hudbu, příběhy. Proto je griot v africe tak důležitý. Na rozdíl od ostatních zná dějiny. Griot je ale slovo, které přišlo ze západu. To není africké slovo. My říkáme Jeli. Takže když v Africe řekneš Jeli, všichni vědí, co to znamená.

Jaké nástroje Grioti používají?
Griot nehraje jen na koru, balafon nebo ngoni. Griot hraje na všechny nástroje té oblasti - kora, dundun, balafon, djembe... Také zpívá a tancuje. Je to jako chleba a máslo. Je dobré jíst chleba samotný, ale s máslem je to lepší. Jde to spolu a to samé je to s nástroji , zpěvem i tancem. Je to ta stejná rodina. Když tyto nástroje hrají, tak hrají dohromady. Velice důležitý v naší tradici je zpěv. Když zípváme, tak zpíváme naší historii. Zpíváme o rodinách - pokud budeš z rodiny Camara, budeme zpívat o tvojí rodině.

U koho jsi se učil? Měl jsi více učitelů nebo jednoho mistra?
Začal jsem hrát na vesnici, tam jsem měl svého učitele. Po přestěhování do města jsem začal hrát se souborem Soleil d’Afrique. To byl velmi velmi slavný soubor v Guinei. Tam jsem měl dalšího učitele, tedy spíše to byl spoluhráč. Pak jsem začal hrát s Percussion de Guineé junior. Tam mě učil Lamine Soumah. Ten mě naučil všechno.
Moje učení bylo velmi tvrdé. Protože jsem neměl peníze na autobus, musel jsem chodit zhruba hodinu a půl na místo, kde výuka probíhala. Každý den, od pondělí do pátku. Pokud jsem udělal jakoukoliv chybu, okamžitě jsem dostal ránu. V sobotu jsem chodil hrát na slavnosti.
Velmi jsem stál o to, hrát s Percussion de Guineé, ne v již v té juniorské, ale v té normální. Když chceš být součástí Percussion de Guineé, musíš být skutečně dobrý. Ne nejlepší v zemi, ale na celém světě. Když v té kapele jsi, stará se o tebe vláda, organizují ti turné a dostáváš od nich plat.
Když se uvolnilo místo a byl vyhlášen konkurz, bylo nás tam na to jedno místo asi deset bubeníků. Sedí před tebou všichni členové Percussion de guineé a hodnotí už to, jak si bereš djembe, jak jdeš na pódium ... Pak oni určí, co máš hrát. „Dobře jseš připravenej? Tak konkoba, mendiani, soko...“ Někdy chtěli i rytmus, který jsem neznal, tak jsem musel zaimprovizovat, protože kdybych nic nezahrál, byl by konec.

Umíš odhadnout, kolik znáš rytmů?
Hodně rytmů. Opravdu hodně. Znám také jejich význam a vím při jaké příležitosti se hrají. Každý rytmus něco znamená, za každým stojí nějaký příběh.



Můžeš dát nějaký příklad?
Například Jelidon. Něktří lidé ho nazývajé Lamba. Takže Lamba a Djelidon je to samé. Je to griotský rytmus. Vzdává se griotům pocta. Tato slavnost může být zorganizována kdykoliv, nemá pevné místo v průběhu roku..

Proč jsi se přestěhoval do Austrálie?
Do Austrálie jsem se přestěhoval, protože tam žil jeden z mých bratrů.

A kde všude ve světě učíš?
Všude (smích). Ale pravidelně učím v Japonsku, Novém Zélandě a v České republice. Občas i v USA. Každý rok pořádám bubenické a taneční stáže v Guinei.

Odkud máš svoje djembe?
To je z vesnice. Je uděláno přesně podle mého přání. Podobné djembe v Guinei nenajdeš. Je ze dřeva, které se jmenuje haiu. Tenhle buben mě poslouchá, mohu skrz něj říct cokoliv. Je pro mě velmi důležitý a starám se o něj jako o sebe. Ten strom, ze kterého je djembe vyrobeno vlastně žije dál skrz něj.



Hraješ momentálně v nějaké kapele?
Ano, v Austrálii hraji s kapelou Mohata. To znamená Naše země. V kapele hrají černoši i běloši. Jsme jako rodina. My grioti neuvažujeme na úrovni bílí, černí, ... Ne. Důležité je předávat co mám, jinak to nemá význam.