ST 6. 5. 09 - AFEL BOCOUM & ALKIBAR /Mali/

6. 5. 2009 19:30
Divadlo u hasičů, Římská 45, Praha 2
země: Mali

Afel BOCOUM - vocals, guitar
Hama SANKARE - vocals, calabash
Kipsi BOCOUM - violin
Yoro CISSE - djurkle
Oumar DIALLO - vocals, bass
Mamoudou KELLY - vocals, guitar

Afel Bocoum

zpěvák, kytarista, skladatel z Mali, dlouholetý spoluhráč Ali Farky Tourého, opět přijíždí do Prahy, představit své nové CD „Tabital Pulaaku“.
Niger je jednou z nejmohutnějších řek Afriky, má délku 2500 mil, četné meandry, teče od východu k západu přes Guineu a Mali než se stočí „Velkým zákrutem“ k jihu, aby plynula územím Nigérie. Na březích tohoto Velkého zákrutu v Mali, kde kdysi rozsáhlá síť starobylých měst a říší vládla Západní Africe, žije dnes pestrá populace farmářů, rybářů a kočovných pastevců dobytka a spoléhá na říční zdroje, aby přežila v drsném pouštním klimatu. U břehů řeky leží malé pouštní město Niafunké, domov legendárního hudebníka Ali Farky Tourého a jeho chráněnce Afela Bocouma, který se významně prosadil jako důležitý hudebník regionu. Spolu se svou skupinou Alkibar, jejíž název znamená v jazyce sonrhai „posel Velké řeky“, nachází Bocoum v řece inspiraci a oporu, pracuje přitom se zvukem vycházejícím z tradičního zpěvu lidí pevně spjatých s touto zemí.

Afel Bocoum spolupracoval s Ali Farkou Touré a jeho skupinou ASCO po třicet let, od svých třinácti. Během této doby významně přispěl k charakteristickému soundu, který pomohl umístit vesnici Niafunké na důležité místo v hudební mapě světa. Naléhavé Bocoumovy vokály a akustická kytara působily jako přirozený doplněk k pulsující elektrické kytaře jeho „tontona“, strýčka a rádce Tourého. Spolupráce s Tourém se nejlépe projevuje na albu The Source s písněmi jako “Inshana Macina” a “Dofana,” ale také na evropských a amerických turné, která mu pomohla vymanit se ze stínu mentora a upoutat na sebe pozornost. Tato proměna byla potvrzena nahráním prvního Bocoumova alba Alkibar v opuštěném zemědělském sídle v okrajové části Niafunké v roce 1997. Následující evropská vystoupení v roce 2001 objevila v Afelu Bocoumovi působivého umělce i na pódiu.
V roce 1978 dokončil Afel Bocoum studia na státní zemědělské škole. Dalo mu to příležitost procestovat region a vidět na vlastní oči pokrok a vývoj v Mali, zemi sužované dlouhými obdobími sucha, chudobou a válkou, kterými obyvatelstvo těžce zkoušelo. V průběhu dějin se kladl důraz na kulturní rozmanitost a v rozvoji národa hudba sloužila jako mohutná motivační síla, která inspirovala integraci a komunikaci přes etnické hranice a pomáhala tvořit novou národní identitu. Bocoum zpíval v různých etnických jazycích, rytmech a melodiích oblasti. Je mu to vlastní, neboť se narodil ve smíšeném manželství, otec patřil k národu Sonrhai, matka k národu Peulh. V Niafunké vyrůstal s oběma jazyky, zpíval však také např. v jazyce Tuaregů. Říká, že některé věci jdou lépe vysvětlit v určitém jazyce. Čím více byl Bocoum ponořen do své hudby, tím víc zjišťoval, že jeho práce může být užitečná při komunikaci s lidmi, stal se mladým rádcem a hudebním ředitelem. Jako zavedený a respektovaný muzikant a důležitý člen společnosti kombinuje filozofický komentář k současnému dění s aktivní účastí na společenských událostech jako třeba „Plameni míru“, vzpomínkové slavnosti, která připomíná pionýrské pálení zbraní v roce 1996. Hraním na takových akcích pomáhá Bocoum přesvědčovat jiné, aby vzali osud do svých rukou. Afrika strávila příliš mnoho času spoléháním na to, že její problémy budou řešit jiní. Tato myšlenka se odráží v „pouštním blues“ Ali Farky, ale je to hudba, která ve své nahé verzi má kořeny v hudbě starší. Bocoum se více opírá o akustickou stránku hudby, používá tradiční zvuk: jednostrunné housle, dvoustrunnou kytaru, perkuse kalabasy, akustickou kytaru a dojímavé vokály, to vše tvoří plynulé melodie a cirkulující rytmy, navozující obraz přílivu a odlivu řeky a pouště, která ji obklopuje. Ve volně plynoucích melodiích řeky a pulzujícím rytmu drsného pouštního větru nacházíme odkaz Ali Farky Tourého. Není pochyb, že je ve správných rukou. Afel Bocoum spojuje pozoruhodnou jemnost s ohromným talentem, stal se pravým „poslem Velké řeky“, a je jisté, že i proto bude hudba Mali zachována příštím generacím.
V roce 1999 Afelovi vyšlo první album „Alkibar“. Na počátku roku 2006 nahrál druhý opus „Niger“, který nás vede opět ke břehům velké řeky u Niafunké, velkého pramene Blues. V tanečních melodiích řeky a pulsujícím rytmu drsného pouštního větru je uchováno dědictví Ali Farky Tourého.
Nejnovější CD vychází právě začátkem května 2009.

Vstupenky k zakoupení zde.